Maturita 2026

Vzhled

9/20: B. Hrabal - Ostře sledované vlaky 💦 ​

Druh a žánr:

  • Literární druh: epika
  • Žánr: novela s prvky válečné prózy, dospívání, grotesky a tragikomedie
  • Forma: próza, vyprávění v ich-formě, souvislý děj, ale s odbočkami a vzpomínkami
  • Kompozice: kratší prozaický útvar, děj je převážně chronologický, občas přerušený vzpomínkami a epizodami
  • Typické je spojení obyčejného, komického a tragického: vedle erotických a absurdních situací stojí válka a smrt
  • Patří do české prózy 2. poloviny 20. století, výrazně do atmosféry 60. let

Autor a literárněhistorický kontext:

  • Bohumil Hrabal – významný český prozaik 20. století
  • 2. polovina 20. století, hlavně česká literatura 60. let
  • Hrabal často píše o obyčejných lidech, okraji společnosti, každodennosti, absurditě života, tělesnosti i náhodě
  • Pro jeho styl je typická poetika všedního dne, groteska, ironie, hospodská mluva, proud řeči, spojení humoru a smutku
  • Často zobrazuje postavy, které nejsou velkými hrdiny, ale přesto prožívají silné lidské situace
  • Další díla: Obsluhoval jsem anglického krále, Postřižiny, Pábitelé, Příliš hlučná samota
  • Ostře sledované vlaky vyšly v 60. letech a patří k jeho nejznámějším dílům
  • Dílo bylo také úspěšně zfilmováno Jiřím Menzelem - 1968 Oscara za nejlepší cizojazyčný film

Téma a motivy

  • Téma: dospívání mladého člověka v době okupace a války; hledání vlastní hodnoty, mužnosti a místa ve světě
  • Hlavní myšlenka: i zdánlivě nehrdinský, nejistý a obyčejný člověk může ve vypjaté době vykonat zásadní čin
  • Motivy:
    • dospívání a sexualita
    • stud a sebevědomí
    • válka jako absurdní kulisa každodennosti
    • železnice a nádraží
    • smrt a zranitelnost
    • odpor proti okupantům
    • humor v kontrastu s tragédií
    • obyčejný člověk vs. dějiny

Časoprostor

  • Prostředí: malá železniční stanice v Protektorátu Čechy a Morava
  • Čas: období 2. světové války, závěr okupace
  • Děj se odehrává během poměrně krátké doby, ale je doplněn vzpomínkami na rodinu a minulost
  • Prostředí nádraží je důležité: je to malé, uzavřené místo, ale zároveň jím projíždějí velké dějiny

O knize: ​

Hlavním hrdinou a vypravěčem je Miloš Hrma, mladý elév na malé železniční stanici. Je citlivý, nejistý, nezkušený a spíš pasivní. Není to žádný klasický hrdina z vlastenecké legendy, ale obyčejný kluk, který víc než politiku řeší svoje osobní trapasy, sexualitu a to, jestli je „normální chlap“. Právě to je na novele důležité: válka běží v pozadí, ale Miloš ji zpočátku nevnímá jako velké historické poslání, spíš jako divnou a tíživou realitu kolem sebe.

Na začátku se čtenář dozvídá i něco o Milošově rodině. Hrabal sem vkládá různé groteskní historky, třeba o dědečkovi fascinovaném hypnotizéry nebo o otci, který pracuje na dráze. Tyhle epizody nejsou jen „výplň“, ale ukazují typický hrabalovský svět: svět podivínů, obyčejných lidí a zvláštních osudů, kde je směšnost i lidskost těsně vedle sebe.

Miloš pracuje na nádraží mezi zvláštními figurami. Důležitou postavou je výpravčí Hubička, sebejistý, zkušený a ženami oblíbený muž, který působí jako protiklad Miloše. Zatímco Miloš je nejistý a uzavřený, Hubička je uvolněný, hravý a sexuálně sebevědomý. Další postavou je přednosta stanice, který působí trochu směšně a maloměšťácky, ale zároveň dokresluje každodenní provoz nádraží.

Miloš chodí s dívkou jménem Máša. Právě vztah k ní spustí jeho osobní krizi. Miloš se s ní pokusí o intimní sblížení, ale selže (předčasná ejakulace). Prožije to strašně silně, protože to chápe jako důkaz vlastní méněcennosti a mužského selhání. Nejde jen o erotickou epizodu, ale o zásah do jeho sebevědomí. Má pocit, že ztratil čest a že nemá žádnou hodnotu. Tohle je naprosto klíčové pro pochopení děje: jeho vnitřní problém je zpočátku silnější než sama válka.

Kvůli tomuto ponížení se Miloš pokusí o sebevraždu. Podřeže si zápěstí a skončí v nemocnici. I tady je vidět zvláštní kontrast Hrabalovy poetiky: situace je vážná, ale podaná bez patosu, spíš civilně, skoro absurdně. Miloš není vykreslen jako tragický romantický hrdina, ale jako zmatený kluk, který se nedokáže vyrovnat s vlastním studem.

Po návratu z nemocnice se vrací na stanici. Mezitím se řeší známá aféra s výpravčím Hubičkou, který během služby otiskl razítka na zadek telegrafistky Zdeničky Svaté. Tahle epizoda je slavná, protože spojuje erotiku, komiku a absurditu úředního světa. Z banálního sexuálního žertu se stane skoro úřední skandál. Hubička kvůli tomu čelí vyšetřování.

Miloš se ale pořád trápí svým „selháním“. V té době se na stanici objeví Viktoria Freie, odbojová pracovnice nebo spojka, která je spojena s odporem proti Němcům. Zároveň však vstoupí i do Milošova osobního života. Pomůže mu překonat jeho sexuální blok a Miloš díky ní získá ztracené sebevědomí. Tato chvíle je pro jeho vývoj zásadní: konečně přestane být paralyzovaný studem a vnitřní nejistotou.

Tím se začne měnit i jeho vztah ke světu. Už není jen pasivní pozorovatel. Na stanici má projet důležitý německý muniční transport – tedy „ostře sledovaný vlak". Plán je sabotáž a Miloš dostane úkol umístit na vlak výbušninu. V závěru se ale ukáže typická hrabalovská ironie a absurdita války: děj nesměřuje k čistému, patetickému hrdinství, ale ke zmatku a osamělé smrti.

Miloš vyleze na návěstidlo nad tratí a ve chvíli, kdy pod ním projíždí muniční vlak, shodí nálož. Všimne si ho ale německý voják z vlaku, začnou po sobě střílet. Miloš vojáka zasáhne, sám je však také zasažen a padá dolů do příkopu, kde spolu se svým protivníkem umírá. Sabotáž se podaří – vlak vybuchne – ale Milošova smrt nemá nic z patosu velkého hrdinského konce. Je to tichá, špinavá, téměř náhodná smrt mladíka v příkopu. Zrovna ve chvíli, kdy Miloš konečně dospěl, překonal svou nejistotu a dokázal jednat, o všechno přichází.

Děj tedy není vystavěn jako klasická válečná hrdinská legenda. Hrabal naopak ukazuje, že hrdinství může vyrůst z člověka, který vůbec nepůsobí heroicky. Miloš neprochází proměnou jako velký bojovník od začátku, ale jako obyčejný kluk, který se nejprve musí vyrovnat sám se sebou. Teprve potom je schopný udělat skutečně významný čin.

Závěr je silný právě tím kontrastem: po celé novele sledujeme drobné trapnosti, erotické zmatky, úřední banalitu a komické figurky na nádraží, a najednou to všechno vrcholí smrtí a sabotážní akcí proti okupantům. Hrabal tím ukazuje, že dějiny nevstupují jen do života velkých hrdinů, ale i do života úplně obyčejných lidí.

Charakteristika: ​

  • Miloš Hrma – hlavní hrdina a vypravěč; mladý železniční elév; citlivý, nejistý, nezkušený, uzavřený; naivní; trápí ho otázka mužnosti a vlastní hodnoty; během děje dospívá a na konci vykoná odvážný čin
  • Výpravčí Hubička – sebejistý, zkušený, lehce provokativní a eroticky uvolněný; protiklad Miloše; komická i důležitá postava, která zosobňuje životní nadhled a bezprostřednost
  • Máša – Milošova dívka; důležitá pro jeho osobní krizi; vztah s ní odhalí jeho nejistotu a stud
  • Viktoria Freie – odbojová pracovnice; energická a rozhodná; pomůže Milošovi překonat jeho blok a spojí ho s odbojovou akcí
  • Přednosta stanice Max Lánský – maloměšťácký, úřednicky pečlivý, trochu směšný; dokresluje provoz stanice i kontrast malého světa s velkou válkou
  • Zdenička Svatá – telegrafistka; spojena s Hubičkovou aférou s razítky; díky ní vzniká jedna z nejznámějších groteskních scén díla
  • Milošův dědeček a rodina – vedlejší postavy ve vzpomínkách; pomáhají vytvořit hrabalovský svět podivínů, absurdit a zvláštní rodinné historie

Kompozice a typ komiky ​

  • Chronologický děj s odbočkami do minulosti a rodinných historek
  • Groteska: směšné a vážné se neustále prolíná
  • Kontrast: erotické trapasy a malichernosti nádraží vs. válka, okupace a smrt, malé lidské starosti vs. velké dějiny
  • Situační komika: razítkování Zdeničky, nádražní provoz, úřední vyšetřování
  • Charakterová komika: Hubička, přednosta, rodinné historky
  • Tragický závěr: novela se postupně přesune od humorně laděných scén k vážnému vyústění
  • Důležitá je proměna hlavního hrdiny: od pasivního, studem ochromeného chlapce k člověku, který jedná

Jazykové prostředky: ​

  • Ich-forma – čtenář sleduje Milošovy pocity, nejistotu i vnitřní vývoj
  • Hovorový jazyk a civilnost – text nepůsobí vznešeně, ale přirozeně a lidsky
  • Ironie a jemný humor – i vážné situace jsou často podány bez patosu
  • Groteskní nadsázka – směšné detaily vedle tragických událostí
  • Poetika všedního dne – Hrabal dokáže udělat literaturu z běžného nádražního provozu
  • Obraznost a detail – konkrétní drobnosti, tělesnost, atmosféra místa
  • Vyprávěcí odbočky – rodinné historky a vedlejší epizody obohacují hlavní děj

Mini-tahák: ​

  • Miloš Hrma je mladý železniční elév za války, citlivý a nejistý.
  • Nejprve řeší hlavně své sexuální selhání s Mášou, kvůli kterému se pokusí o sebevraždu.
  • Po návratu na stanici sledujeme komické i absurdní dění, hlavně kolem výpravčího Hubičky.
  • Viktoria Freie Milošovi pomůže překonat jeho blok a zároveň ho spojí s odbojem.
  • Miloš se zapojí do sabotáže ostře sledovaného německého vlaku.
  • Akci splní, ale je zastřelen. Umírá jako člověk, který konečně našel odvahu a dospěl.
  • Hlavní pointa: z obyčejného, nejistého kluka se v mezní situaci stane skutečný hrdina.

Autor, historický kontext, zasazení ​

  • česká literatura 60. let
  • Bohumil Hrabal = poetika všedního dne, groteska, humor, obyčejní lidé
  • novela se odehrává v Protektorátu za 2. světové války
  • nejde o klasickou vlasteneckou válečnou prózu, ale o civilní pohled na válku
  • důležitá je iniciace: Miloš dospívá psychicky, sexuálně i lidsky
  • válka je zobrazena jako realita, která vstupuje i do malého, zdánlivě bezvýznamného světa nádraží

Podobní autoři (téma, období): ​

  • Arnošt Lustig – válka, okupace, židovství, člověk v mezní situaci
  • Jan Otčenášek – okupace, mladí lidé za války, osobní osudy v době dějin
  • Josef Škvorecký – 2. světová válka, dospívání, civilní a nehrdinský pohled na dějiny
  • Ota Pavel – válka, židovské motivy, osobní a rodinný rozměr dějin

Co říct u zkoušení, když budeš chtít působit, že to fakt znáš: ​

Nejdůležitější na ději je tohle: Miloš Hrma není od začátku žádný hrdina. Je to nejistý kluk, který se trápí kvůli vlastní sexualitě a studu. První velký konflikt v jeho životě vůbec není válka, ale jeho osobní selhání s Mášou. Teprve když překoná tenhle vnitřní blok, dokáže na konci jednat odvážně a zapojit se do sabotáže německého vlaku.

Takže u té knížky je důležité říct, že nejde jen o válečný příběh, ale taky o dospívání a hledání vlastní hodnoty. Hrabal schválně spojuje směšné, erotické a obyčejné situace s tragickým koncem. Proto ta novela působí tak silně: nejdřív skoro vypadá jako nádražní groteska, ale nakonec skončí skutečnou smrtí a hrdinským činem.

A jo, přesně to je ten hrabalovský trik, kdy se mezi razítka, zadky, vlakové rozkazy a trapasy úplně nenápadně vecpe válka a zabíjení. Lidstvo miluje dělat dějiny i na těch nejdivnějších kulisách.

“ostře sledovaný vlak" - vojenské vlaky (s municí, technikou atd.), které měly na železnici absolutní přednost před vším ostatním a železničáři je museli bedlivě střežit a hlásit jejich průjezd ze stanice do stanice