3/20: Molière – Lakomec 💦⚠️

Druh a žánr

• Literární druh: drama
• Žánr: komedie, přesněji se běžně chápe jako komedie charakteru a zároveň komedie mravů
• Forma: divadelní hra psaná prózou
• Kompozice: 5 jednání, děj je převážně chronologický a směřuje ke komediálnímu rozuzlení
• Dílo patří do francouzského klasicismu (typická inspirace v antice)

Autor a literárněhistorický kontext

• Molière, vlastním jménem Jean-Baptiste Poquelin, byl francouzský dramatik, herec a vedoucí divadelní společnosti, považovaný za největšího autora francouzské komedie. Žil v letech 1622–1673 a působil hlavně ve Francii za vlády Ludvíka XIV.
• Patří k vrcholům francouzského klasicismu 17. století. Ve svých hrách často kritizuje pokrytectví, snobství, přetvářku, fanatismus nebo lakotu.
• Další známá díla: Tartuffe, Misantrop, Zdravý nemocný.
• Lakomec byl poprvé uveden 9. září 1668, vyšel tiskem 1669 a čerpá ze starší antické komedie, konkrétně z Plautovy Komedii o hrnci.

Téma a motivy

• Téma: chorobné lakomství a jeho ničivý dopad na rodinu, mezilidské vztahy i morálku člověka. Harpagon proměňuje všechno v obchod, i city a sňatek.
• Hlavní myšlenka: člověk, který podřídí všechno penězům, ztrácí normální vztah k lidem a stává se směšným i nebezpečným. Harpagon se na konci nijak nepolepší, jen si zachrání kasu.
• Motivy: peníze jako modla, sňatek jako obchod, lichva, střet generací, intriky, tajná láska, krádež pokladny, omyly a odhalení identity. Text přímo ukazuje i Harpagonovu lichvu a jeho nabídku, že Elisu provdá za Anselma hlavně proto, že ji chce „bez věna“.

Časoprostor

• Prostředí: Paříž, konkrétně dům Harpagonův.
• Čas: neurčený, ale děj působí jako krátký, souvislý úsek.

---

O knize / děj

Hlavní postavou je Harpagon, starší vdovec a měšťan, který je chorobně posedlý penězi. Má dvě děti, Kleanta a Elišku, a všechno podřizuje zisku a úspoře. Už na začátku se ukáže, že v jeho domě se tajně milují dvě dvojice: Eliška miluje Valera, který jí kdysi zachránil život, když se topila a vetřel se proto do Harpagonovy služby, a Kleant miluje Marianu.

Harpagon chce Elišku provdat za Anselma hlavně proto, že si ji chce vzít bez věna. V textu to opakuje skoro obřadně, jako by ta dvě slova byla nejvyšší morální argument na světě. Valer, který musí před Harpagonem hrát loajálního správce, s ním v této scéně ironicky souhlasí a právě tím se komika krásně zostřuje. Harpagon tedy nejedná jako starostlivý otec, ale jako člověk, který v dceřině manželství vidí položku v účetnictví.

Harpagon se avšak chce oženit s Marianou, do které je zamilovaný i jeho syn Kleant. Tím vzniká klíčový konflikt otec versus syn, a to nejen kvůli penězům, ale i kvůli lásce. Harpagon nejdřív netuší, že Kleant miluje tutéž dívku, a když to vyjde najevo, dostanou se do otevřeného střetu.

Další důležitá linie je Harpagonova lichva. Kleant zoufale potřebuje peníze a přes prostředníka si chce půjčit velkou částku, jenže nakonec zjistí, že bezohledným věřitelem je jeho vlastní otec.

Harpagon své bohatství skrývá v kase zakopané na zahradě. Sám si v jednu chvíli polohlasem pochvaluje, že tam zakopal deset tisíc tolarů ve zlatě. Právě tahle kasa je skutečným předmětem jeho lásky, mnohem důležitějším než rodina. Kleantův sluha Čipera ji nakonec objeví a ukradne.

Harpagon vběhne na jeviště a hystericky vykřikuje, že je ztracen, zavražděn a podříznut, protože mu ukradli peníze. Jeho reakce je záměrně přehnaná a ukazuje, že ztrátu pokladny prožívá skoro jako vlastní smrt. Tahle scéna je vrcholem komiky charakteru: Harpagonova posedlost je už tak extrémní, že z něj dělá téměř šílence. Přivolá policejního komisaře, podezírá úplně všechny a chvílemi působí, že by dal zatknout celé město.

Vyšetřování se pak mění v další komickou řadu omylů. Mistr Jakub ze msty křivě obviní Valera. Harpagon si pak myslí, že Valer mluví o ukradené kase, zatímco Valer ve skutečnosti mluví o své lásce k Elišce. Vzniká tak známá komická scéna založená na nedorozumění: Harpagon slyší v každém slově narážku na peníze, i když se mluví o citech.

Rozuzlení přichází ve chvíli, kdy se ukáže, že Valer a Mariane jsou sourozenci a že jejich otec je právě Anselm, který se ve skutečnosti jmenuje don Thomas d’Alburci. Rodina byla kdysi rozdělena po neštěstí na moři. Anselm tak náhle pozná své děti a celé klubko vztahů se rozmotá.

Na konci Anselm souhlasí, že uhradí náklady obou sňatků. Kleant si tedy může vzít Marianu, Valer Elišku, a Harpagon dostane zpět svou kasu. Jeho poslední starostí dokonce je, zda dostane i nový oblek ke svatbě, což krásně ukazuje, že se nijak nezměnil. Komedie tedy končí „šťastně“, ale satirická pointa zůstává: Harpagon se nepoučil a dál myslí hlavně na peníze. Úplně poslední replika zní, že on sám spěchá ke své kasičce.

---

Charakteristika postav

• Harpagon – starší vdovec, měšťan, skrblík a lichvář; peníze miluje víc než vlastní děti. Je centrem komiky i hlavním terčem satiry. Jeho lakota je tak přehnaná, že se stává skoro chorobnou posedlostí.
• Eliška – Harpagonova dcera; miluje Valera, ale bojí se otcovy vůle. Je citová, rozumná a stojí proti otcově bezcitnému obchodnímu uvažování. Už v prvním výstupu je jasné, že ji s Valerem spojuje skutečný cit a že má strach z otcova hněvu.
• Kleant – Harpagonův syn; miluje Marianu a aktivně se staví proti otcově chamtivosti. Je impulzivnější než Elisa a vstupuje s otcem do přímějšího konfliktu.
• Mariana – chudá, slušná dívka, kterou miluje Kleant a chce si ji vzít i Harpagon. Není jen pasivní figurka, ale důležitý bod střetu mezi láskou a obchodem. Nakonec se ukáže jako dcera Anselma a sestra Valera.
• Valer – zamilovaný do Elisy; vstoupil do Harpagonovy služby, aby jí byl nablízku. Je schopný, přizpůsobivý a chytře si získává Harpagonovu důvěru. Nakonec se ukáže jako Anselmův syn.
• Anselm – muž, kterému chce Harpagon dát Elisu, protože ji chce bez věna. V závěru se odhalí jako don Thomas d’Alburci, otec Mariany a Valera, a právě on financuje komediální rozuzlení. Takže není přesné psát jen „šlechtic“. Důležitější je jeho role ztraceného otce a nositele závěrečného usmíření.
• Čipera – sluha Kleantův; mazaný, jízlivý a akční. Pomůže s krádeží kasy a stává se hybatelem zvratu.
• Mistr Jakub – Harpagonův kuchař i kočí, výrazná komická figura. Ve vyšetřování ze msty obviní Valera a tím spustí slavnou scénu nedorozumění.
• Frosina – pletichářka a dohazovačka; pomáhá rozhýbávat vztahové intriky kolem Harpagona a Mariany. MLP ji přímo uvádí jako pletichářku.
• Simon – lichvářský prostředník v půjčce mezi Kleantem a Harpagonem; je užitečné ho znát, protože připomíná Harpagonovu finanční bezohlednost.

Kompozice a typ komiky

• Komika charakteru – stojí hlavně na Harpagonovi a jeho lakotě. MLP předmluva dokonce výslovně zdůrazňuje, že hra vyniká především mistrovskou kresbou Harpagona. (MLP)
• Komika situační – milostný konflikt o Marianu, krádež kasy, nedorozumění s Valerem, vyšetřování krádeže, závěrečné odhalení identity.
• Komika jazyková – opakování, výbuchy, přehánění a Harpagonův obchodní slovník i tam, kde by měl mluvit jako otec nebo ženich. Scéna „Bez věna!“ je ukázkový příklad.
• Rozuzlení je komediálně „šťastné“, ale satiricky jedovaté, protože Harpagon se ve skutečnosti vůbec nezmění.

Jazykové prostředky

• Hyperbola – nejvýrazněji ve scéně po ztrátě kasy, kdy Harpagon křičí, že je zničen, zavražděn a podříznut.
• Opakování, výkřiky, otázky – dávají dialogům nervózní tempo a podporují jevištní účinek. Harpagonův monolog po krádeži je v tomhle skoro učebnicový.
• Ironie a satira – hra zesměšňuje lakotu, pokrytectví a sňatek jako ekonomickou transakci
• Kontrast – mladí lidé jednají z lásky, Harpagon z vypočítavosti. Tohle je hlavní hodnotový střet celé hry.
• Deus ex machina - příchod Anselma

Mini-tahák

• Scéna se ztracenou kasou – vrchol Harpagonovy posedlosti; ukazuje, že peníze pro něj znamenají víc než lidé.
• „Bez věna!“ – perfektní ukázka, že Harpagon mění dceřin život v účetní kalkulaci.
• Střet o Marianu – otec a syn milují tutéž dívku; komedie tím spojuje peníze, generace i lásku.
• Odhalení Anselma – typické komediální rozuzlení přes ztracenou identitu a znovunalezenou rodinu.
• Konec – všechno se vyřeší, protože Anselm zaplatí výdaje, Harpagon dostane kasu zpět a běží k ní jako ke svému pravému životnímu partnerovi. Jak něžné.

Autor, historický kontext, zasazení

• Francouzský klasicismus kladl důraz na řád, přehlednost, typizaci postav a jasně vedený děj. Lakomec do tohoto rámce dobře zapadá, i když Molière je živější a méně mechanický, než jak to někdy zní ve školních poučkách.
• U Lakomce je správné mluvit o klasicistní přehlednosti a blízkosti jednot, hlavně jednotě místa, protože děj se odehrává v Harpagonově domě v Paříži. S pravidlem tří jednot bych ale zacházel opatrně a nepsal to jako absolutní poučku, protože to není to nejdůležitější, co chceš u maturity prodat. Důležitější je, že jde o komedii, která zesměšňuje jednu pokřivenou vlastnost dovedenou do extrému.

Co říct u zkoušení, aby bylo vidět, že to fakt znáš

Neříkej jen, že Harpagon je lakomec. To ví i člověk, co kolem knihy jen prošel na chodbě. Lepší je říct, že Molière ukazuje, jak lakota z člověka udělá někoho, kdo všechno převádí na peníze, dokonce i děti, lásku a manželství. Harpagon nevidí Elišku jako dceru, ale jako dívku, kterou lze „výhodně“ provdat bez věna.

A druhá dobrá věc: závěr sice působí šťastně, protože mladí dostanou, koho chtějí, ale Harpagon se nijak nepolepší. Jeho poslední myšlenka patří zase kase. To je pointa celé satiry: smějeme se, ale člověk před námi zůstává uvnitř úplně stejný.

Podobní autoři (téma, období)

• Plautus – antická komedie, motiv lakomce a pokladu; přímá předloha.
• Carlo Goldoni – komedie charakterů a měšťanské společnosti
• Pierre de Marivaux – francouzská komedie, vztahy, sňatek, společenské role
• Beaumarchais – společenská satira, intriky, komedie mravů