Skip to content

16/20: Svěrák, Smoljak, Cimrman - České nebe ⚠️

Druh a žánr

  • drama
  • komedie (typická „cimrmanovská“ forma: seminář + hra; místy zpěvy)
  • typická cimrmanovská struktura: seminář + vlastní hra, místy zpěvy / hudební vstupy
  • princip: mystifikace („nalezený text“) + parodie „seriózního“ výkladu dějin

Autoři

  • fiktivní Jára Cimrman (Zdeněk Svěrák + Ladislav Smoljak)
  • součást repertoáru Divadlo Járy Cimrmana
  • premiéra: 28. 10. 2008; hra je označována jako „Cimrmanův dramatický kšaft“ (závěť repertoáru)
  • typický princip: „nalezený“ text se připíše Jára Cimrman (fiktivní génius) + k tomu „odborný“ výklad

Téma a motivy

  • Téma: české dějiny a národní mýty vs. realita; kdo má „zásluhy“, co je hrdinství a co póza; česká povaha (sebeironie + vlastenectví)
  • Motivy: nebeská komise, očistec, národní ikony (svatí, učenci, vojevůdci), moralizování, hádky o zásluhy, ironie „čítankových pravd“, české sebeshazování i vlastenectví

Časoprostor

  • „české nebe“ (alegorie / metaforický prostor) + pohled shůry na dění na Zemi
  • děj v době, kdy na Zemi propukla 1. světová válka; komise řeší krizi a osud národa

Děj

  1. Seminář: herci vystupují jako „badatelé“, kteří publiku vysvětlí, jak byl text „nalezen“, co údajně znamená a proč je to „zásadní“ – samozřejmě parodicky.
  2. Vlastní hra: na nebi zasedá Česká nebeská komise. Řídí ji svatý Václav a chce ji rozšířit z trojice (Václav, Komenský, Praotec Čech) na šest. Postupně jsou přijati Havlíček Borovský, Jan Hus a „Babička“ (babička Boženy Němcové)
  3. Do debat vstupují další typy autority: Tyrš (tělovýchovná kázeň a rozcvičky) a Radecký (vojenský řád), čímž vzniká velká část komiky (kontrast „vznešené“ vs. praktické/absurdní).
  4. Komise řeší, koho „uznat“ jako morální autoritu a jak se postavit k době války – probírají i sporné postavy/témata (např. Smetana a Sabina) a otázku českých vojáků a legií.

Postupně do „komise“ přicházejí další postavy, které do debat vnášejí jiné pohledy (lidový, vojenský, satirický). Výsledkem není žádné patetické „nebe plné vznešenosti“, ale spíš komická kancelář, kde se hádá o zásluhy, prestiž a národní legendy.

Celé se to odvíjí na pozadí dění na Zemi: nebe komentuje a ironizuje české dějiny, a závěr směřuje k bodu, který je pro české moderní dějiny klíčový - 28. říjen 1918 a vznik Československa. Pointa je typicky cimrmanovská: směs dojetí a shazující ironie, že „slavné okamžiky“ často vznikají navzdory malosti, zmatku a náhodě.

Charakteristika postav

  • svatý Václav – mírný předsedající, snaha o smír, předseda
  • Jan Amos Komenský – „učitel národů“, racionální učenecký hlas, drží diskusi v mezích
  • Praotec Čech – „mýtus zakladatele“ (komicky uzemněný)
  • Jan Hus = svědomí / zásadovost
  • Karel Havlíček Borovský – skeptický glosátor (často jako „hlas z očistce“), satirický
  • Babička – lidový pohled, „prostá moudrost“
  • Tyrš = disciplína + rozcvičky (komický motiv)
  • Josef Václav Radecký – vojenský princip, disciplína, „řád“

Jazykové a kompoziční prostředky

  1. Slovní humor, paradoxy, logické „argumenty“ dovedené do absurdna
  2. Ironizace národních mýtů a čítankových klišé (vysoké ideály × malá česká realita)
  3. Střídání vysokého a nízkého stylu (patos → okamžitě shoz)
  4. Aluze na historii a literaturu (funguje i bez znalosti detailů, protože pointa je v kontrastu)
  5. Cimrmanovská mystifikace: předstíraná vědeckost semináře + „nalezený text“
  6. parodie „odborného stylu“ (seminář) vs. „živá“ komedie ve hře

Mini „poznávačka“

  • „odborné“ kecy o nalezení hry / metodice / pramenech → seminář
  • nebe jako komise, co řeší Čechy, hrdiny, očistec → vlastní hra
  • patetická věta hned shozena vtipem → typický cimrmanovský rytmus
  • narážky na 1914 a konec směrem k 28. 10. 1918 → historický rámec

30sekundový „výstřel“ na potítko

„České nebe je cimrmanovská mystifikace: nejdřív seminář, pak komedie z nebe. V době první světové války zasedá česká nebeská komise vedená sv. Václavem a rozšiřuje se o další národní postavy. Humor je v tom, že ‘velikáni’ se chovají jako malá kancelář – hádají se o zásluhy, morálku a o to, jak mluvit za národ. Patos se pořád shazuje a zároveň to komentuje české dějiny i národní povahu.“