Maturita 2026

Vzhled

17/20: Guy de Maupassant – Kulička 💦 ​

Druh a žánr ​

  • Literární druh: epika
  • Forma: próza
  • Žánr: nejpřesněji povídka; je to realistická povídka s výraznou společenskou satirou a místy i s naturalistickými prvky v tělesnosti, hladu, špíně a syrovosti situací
  • Kompozice: převážně chronologická, sevřená, s důrazem na jednu hlavní situaci a postupné odhalování charakteru postav
  • Důležité není jen „co se stane“, ale jak se skupina chová pod tlakem a jak rychle se její morálka ohne, když jde o pohodlí.

Autor a literárněhistorický kontext ​

  • Guy de Maupassant [gí d mópasán] (1850–1893) byl francouzský spisovatel 2. poloviny 19. století, řazený hlavně k realismu a naturalismu; bývá považován za jednoho z největších mistrů krátké prózy.
  • Byl chráněncem a žákem Gustava Flauberta, který na něj měl výrazný vliv.
  • Kulička byla poprvé vydána roku 1880 a vyšla ve sborníku Les Soirées de Médan, souboru naturalisticky laděných próz o francouzsko-pruské válce. Právě touto povídkou na sebe Maupassant výrazně upozornil.
  • Další známá díla: Miláček (Bel-Ami), Pierre a Jean, Jednoho života.

Téma a motivy ​

  • Téma: pokrytectví „počestné“ společnosti, která umí odsuzovat i využívat zároveň; oběť jednotlivce pro pohodlí většiny; morálka jako nástroj nátlaku
  • Hlavní myšlenka: společenská úcta a vznešené řeči ještě neznamenají skutečný charakter. Naopak člověk, kterým ostatní pohrdají, se může ukázat jako nejlidštější a nejčestnější.
  • Motivy:
    • hlad a jídlo
    • okupace a národní ponížení
    • válka a cestování
    • pokrytectví a společenská maska
    • manipulace skupinou
    • žena jako prostředek k dosažení cíle
    • vlastenectví
    • peníze a společenské postavení
    • oběť, stud, ponížení.

Časoprostor ​

  • Děj se odehrává za francouzsko-pruské války 1870–1871, v době pruské okupace severní Francie.
  • Začíná v Rouenu, odkud skupina cestujících odjíždí; cílem je Dieppe, odkud se chtějí případně dostat dál do Le Havru lodí. Klíčová část děje se odehraje v Tôtes, v hostinci, kde je dostavník zadržen.
  • Důležitý je i uzavřený prostor dostavníku a hostince: postavy jsou nucené být spolu, a právě tím se jejich charaktery rychle odhalí.

O knize / děj ​

Povídka začíná obrazem poražené Francie a chaosu po ústupu armády. Z okupovaného Rouenu chce odjet deset cestujících, kteří mají povolení dostat se po souši do Dieppu a odtud případně pokračovat lodí do Le Havru. V dostavníku sedí tři společensky vážené manželské páry, dvě jeptišky, republikánský demokrat Cornudet a prostitutka Élisabeth Roussetová, přezdívaná Kulička. Už to složení je záměrně výmluvné: vedle sebe sedí šlechta, bohaté měšťanstvo, církev, politika a žena, kterou všichni považují za morálně nejnižší.

Zpočátku se od Kuličky všichni okázale distancují. Tři „počestné“ dámy ji považují za ostudu a chtějí proti ní držet společnou hráz manželské ctnosti. Jenže cesta se kvůli sněhu vleče, všichni mají hlad a nikdo si nevzal pořádné zásoby. Právě tehdy Kulička vytáhne svůj bohatě naplněný košík a postupně se o jídlo rozdělí se všemi. Jakmile z ní ostatní mají prospěch, jejich opovržení nápadně změkne a dají se s ní do řeči. Maupassant tím ukazuje první velkou pointu: „slušnost“ těchto lidí trvá jen do chvíle, než jim začne kručet v břiše.

Během jídla a hovoru vyjde najevo další důležitá věc: Kulička není jen prostě „hodná prostitutka“, ale i opravdu vlastenecká žena. Vypráví, že z Rouenu odjela proto, že nedokázala snést přítomnost Prusů a v návalu hněvu dokonce jednoho z nich chtěla uškrtit. Zároveň se ukáže, že je politicky bonapartistka, takže není jen pasivní obětí, ale člověkem s názory, temperamentem a hrdostí. Ostatní ji za její vlastenecké gesto chvíli obdivují, protože sami tolik odvahy neprojevili.

Po čtrnáctihodinové cestě dorazí skupina do Tôtes, kde musí přespat v hostinci. Zde se objeví hlavní konflikt: pruský důstojník odmítne pustit dostavník dál, dokud se s ním Kulička nevyspí. Kulička to zpočátku rázně odmítá (Prusy nenávidí) a všichni ostatní se tváří pobouřeně, jako by společně hájili její čest i francouzskou důstojnost. Jenže tohle morální rozhořčení vydrží jen krátce. Jakmile jim dojde, že bez jejího „ústupku“ zůstanou viset v Tôtes, začnou uvažovat úplně jinak.

Nátlak na Kuličku není hrubý hned od začátku. To je právě to odporně chytré. Nejprve ji ostatní obcházejí, mluví v náznacích, pak začnou zmiňovat slavné ženy z dějin, které prý obětovaly svou „čistotu“ pro vyšší dobro. Postupně se přidá i náboženský argument: jedna z jeptišek pronáší myšlenku, že skutek sám o sobě může být odpuštěn, je-li veden dobrým úmyslem. K tomu ještě přidají praktický tlak: jeptišky potřebují do Havru ošetřovat nemocné francouzské vojáky, a tím se z Kuliččina odporu dělá skoro sobecké bránění vyššímu poslání. Nakonec s ní přímo mluví hrabě de Bréville, který ji přesvědčuje „rozumně“, shora, otcovsky a pokrytecky.

Kulička nakonec podlehne. Maupassant samotný akt neukazuje přímo, nechá ho odehrát mimo scénu, což je literárně mnohem silnější. Pruský důstojník povolí odjet z města. Ostatní se dozvědí jen to, že „je to dobré“, a okamžitě se jim uleví. Místo studu nebo soucitu propukne veselí, pijí šampaňské, vtipkují a slaví své „vysvobození“. Jediný, kdo je aspoň na chvíli odsoudí, je Cornudet, když řekne, že se dopustili hanebnosti. Jenže ani on není skutečný hrdina, protože Kuličku předtím nijak neochránil a sám se v jiné chvíli pokoušel využít její blízkosti.

Druhý den ráno je dostavník konečně připraven k odjezdu. Když Kulička vyjde ven, ostatní se od ní znovu odvrátí, tentokrát snad ještě demonstrativněji než na začátku. Už z ní nic nepotřebují, takže je pro ně zase „nečistá“. Ve voze sedí osamělá, ponížená a mlčí. Když pak po několika hodinách jízdy začnou všichni vytahovat vlastní zásoby, ukáže se další krutý detail: Kulička si v ranním zmatku nic nevzala. Nikdo jí nic nenabídne. Vzpomene si, jak oni předtím bez rozpaků snědli celý její košík, a rozpláče se. Závěr tím dokonale uzavírá celý význam díla: ti, kdo se považují za mravní elitu, jsou ve skutečnosti chladní sobci. A ta, kterou pohrdavě odstrkují, se zachovala nejlidštěji.

Charakteristika postav ​

  • Élisabeth Roussetová („Kulička“)
    • prostitutka, společensky pohrdaná žena
    • tělesně je popsaná velmi výrazně, až naturalisticky, ale zároveň jako přitažlivá a živá
    • lidsky je však ze všech postav nejštědřejší, nejotevřenější a nejstatečnější
    • je vlastenecká, nesnáší Prusy, má své politické názory a není jen pasivním objektem
    • má dítě na vychování v Yvetotu, což jí dává další lidský rozměr
    • stává se obětí kolektivního sobectví a pokrytectví
  • Pan Loiseau
    • obchodník s vínem, mazaný a hlučný praktický typ
    • rád žertuje, ale jeho humor je často hrubý a bezohledný
    • rychle odhazuje morální zásady, když mu překážejí
    • patří k těm, kdo tlačí na Kuličku a pak se nejvíc baví na její účet
  • Paní Loiseauová
    • rázná, tvrdá, počtářská žena
    • na začátku i na konci se vůči Kuličce chová obzvlášť nepřátelsky
    • reprezentuje měšťáckou malost a škodolibost
  • Pan Carré-Lamadon
    • bohatý průmyslník, vážený muž vyššího měšťanstva
    • navenek respektovaný, ve skutečnosti hlavně pragmatik
    • do nátlaku na Kuličku zapojuje i argument „vyššího dobra“ a bezpečnosti
  • Paní Carré-Lamadonová
    • mladší, elegantní, společensky uhlazená
    • navenek jemná, ale na Kuliččině ponížení se podílí stejně jako ostatní
    • její „jemnost“ je jen salonní forma sobectví
  • Hrabě Hubert de Bréville
    • aristokrat, reprezentant šlechty a dekorativní důstojnosti
    • působí jako diplomat a člověk se způsoby, ale právě on patří k hlavním organizátorům tlaku na Kuličku
    • jeho zdvořilost je maska zájmu a vypočítavosti
  • Hraběnka de Bréville
    • noblesní, reprezentativní žena z vysoké společnosti
    • umí se chovat uhlazeně, ale stejně účelově jako ostatní
    • při „přemlouvání“ Kuličky je velmi aktivní a obratná
  • Jeptišky
    • navenek symbol zbožnosti a oběti
    • nejsou napsány jako karikatura, ale jejich náboženský jazyk nakonec poslouží k ospravedlnění nátlaku
    • zvlášť starší jeptiška pomůže prolomit Kuliččin odpor argumentem, že dobrý úmysl může omluvit i špatný čin
  • Cornudet
    • republikánský demokrat, vousatý řečník a pózér
    • tváří se jako vlastenec a kritik pokrytectví, ale není skutečně činný
    • Kuličce nepomůže, sám se k ní chová nejednoznačně, ale na rozdíl od ostatních nakonec aspoň vysloví, že to byla hanebnost
    • jeho závěrečné pískání Marseillaisy je spíš gesto než pomoc
  • Pan Follenvie
    • hostinský v Tôtes
    • spíš vedlejší postava, ale důležitý prostředník mezi cestujícími a důstojníkem
    • přizpůsobuje se okolnostem a funguje hlavně jako služebník situace
  • Pruský důstojník
    • zosobňuje moc okupanta
    • je arogantní, chladný a samozřejmý ve svém nároku na cizí tělo i osud jiných lidí
    • jeho požadavek spouští konflikt, ale skutečný mravní pád se odehrává hlavně u Francouzů v dostavníku

Jazykové a kompoziční prostředky ​

  • Er-forma, vypravěč stojí mimo děj, ale velmi přesně a ironicky odhaluje postavy.
  • Realistický detail: přesné popisy prostředí, vzhledu, jídla, zimy, cestování i společenského chování.
  • Ironie a satira: „počestní“ lidé se sami usvědčují z pokrytectví, aniž by je autor musel přímo moralistně soudit.
  • Kontrast: prostitutka má nejpevnější charakter, zatímco společenská elita selže. (GMCT.cz)
  • Gradace: počáteční odstup od Kuličky → přijetí kvůli jídlu → společné pobouření → skrytý nátlak → její oběť → nové zavržení.
  • Sociální typizace postav: jednotlivé postavy představují společenské vrstvy a postoje, nejen „soukromé osoby“

Maturitní interpretace ​

  • Kulička ukazuje, že společenská morálka je často jen póza, která platí jen tehdy, když nic nestojí. Jakmile se má někdo opravdu zachovat čestně, většina začne hledat výmluvy
  • Povídka není jen o zlu okupanta, ale hlavně o tom, že cizí útlak odhalí domácí malost. Pruský důstojník je hrubá síla, ale skutečnou morální špínu předvádějí sami „slušní“ Francouzi.
  • Důležité je i to, že Maupassant nekritizuje jen jednu třídu. Selže tu skoro celý průřez společností: šlechta, měšťané, církev i politický demokrat

Co říct u zkoušení, aby bylo vidět, že děj opravdu znáš ​

Neříkej jen, že „ostatní přinutili prostitutku vyspat se s důstojníkem“. To je kostra, ale bez masa. Lepší je zdůraznit, že se to děje postupně a rafinovaně: nejdřív s ní pohrdají, pak jí snědí jídlo, potom se tváří jako obránci její cti, pak ji pomocí historie, náboženství a vlastenectví zmanipulují k oběti a nakonec ji znovu odkopnou. Právě tenhle oblouk je na povídce nejdůležitější.

A druhá silná věc: Kulička není jen „chudák holka“. Je štědrá, odvážná, vlastenecká a má víc charakteru než všichni ti vážení lidé dohromady. Proto závěr tak funguje: nepláče proto, že je slabá, ale proto, že byla zneužita lidmi, kteří se sami vydávají za mravní autority.

Podobní autoři (téma, období) ​

  • Gustave Flaubert – francouzský realismus, přesný styl, psychologická a společenská kresba; pro Maupassanta byl zásadní mentor a učitel.
  • Émile Zola – naturalismus, syrovost, tlak prostředí a společnosti na člověka; Maupassant s ním souvisí i přes okruh Les Soirées de Médan.
  • Honoré de Balzac – široký obraz společnosti, peníze, kariéra, společenské masky a pokrytectví; právě tuto linii francouzského realismu Maupassant dál rozvíjí.