Maturita 2026

Vzhled

6/20: Oscar Wilde – Obraz Doriana Graye 💦 ​

Druh a žánr ​

  • Literární druh: epika
  • Forma: próza
  • Žánr: román; přesněji filozofický a psychologický román
  • prvky estetismu a dekadence, zároveň s prvky gotického a morálně fantastického románu
  • spíš román o kráse, svodu, morální zkáze a dvojím životě, který používá gotické prostředky: tajný pokoj, proměňující se obraz, atmosféru viny a skrytého hříchu.

Autor ​

  • Oscar Wilde (1854–1900) byl irský spisovatel, dramatik a esejista
  • dekadence, estetismus
  • Obraz Doriana Graye je jeho jediný román.
  • Nejprve vyšel roku 1890; roku 1891 pak knižně v rozšířené verzi o šest kapitol
  • Wilde byl mluvčím ideje „l'art pour l'art“, tedy že umění má hodnotu samo o sobě a nemá být poměřováno jen morálkou. To výslovně zazní i v předmluvě k románu.
  • Další díla: Jak je důležité míti Filipa, Ideální manžel, Šťastný princ a jiné povídky / pohádky.
  • Wilde byl ženatý, později měl vztah s Lordem Alfredem Douglasem a roku 1895 byl v Anglii odsouzen za „gross indecency“ mezi muži na dva roky nucených prací

Téma a motivy ​

  • Téma: cena života bez morální odpovědnosti; rozpor mezi krásou a svědomím; pokušení žít jen pro smyslový požitek a dojem
  • Hlavní myšlenka: vnější krása může zakrývat vnitřní rozklad, ale vina nezmizí jen proto, že není vidět.
  • Motivy:
    • mládí × stáří
    • krása × ošklivost
    • zdání × skutečnost
    • umění a jeho vliv
    • pokušení, hédonismus, nové požitkářství
    • vina, svědomí, pokrytectví
    • dvojí život
    • portrét jako obraz duše
    • tajný pokoj
    • „žlutá kniha“
    • opium, zapomnění, rozklad.

Časoprostor ​

  • Děj se odehrává v pozdně viktoriánské Anglii, hlavně v Londýně. Objevují se salony vyšší společnosti, Basilův ateliér, divadlo, Dorianův dům se skrytou podkrovní místností, opiová doupata i venkovské sídlo.
  • Prostor je důležitý kontrastem: krásný, vytříbený povrch společnosti proti špinavému podsvětí a skrytému hříchu.

O knize / děj ​

Román začíná v ateliéru malíře Basila Hallwarda, který dokončuje portrét mimořádně krásného mladíka Doriana Graye. Basil k Dorianovi necítí jen běžný zájem o model. Dorian pro něj představuje ideál krásy a inspirace a Basil přiznává, že do portrétu vložil až příliš mnoho sebe sama. Jeho vztah k Dorianovi je velmi silný, idealizovaný a zjevně osobnější, než by odpovídalo pouhé zakázce.

V ateliéru je přítomen i Lord Henry Wotton, aristokratický dandy a mistr aforismu. Právě on na Doriana zapůsobí svými řečmi o mládí, kráse a požitku. Tvrdí, že největší hodnotou života je mládí, že člověk má hledat nové zkušenosti a nebát se pokušení, protože „nový hédonismus“ je odpovědí na pokryteckou morálku společnosti. Dorian, do té doby ještě poměrně nevinný, těmto řečem okamžitě podléhá. Když pak uvidí hotový portrét, vyděsí ho myšlenka, že jednou zestárne a ztratí svou krásu. V zoufalém záchvatu vysloví přání, aby stárnul a nesl následky hříchů obraz, zatímco on zůstane navždy mladý („Kdybych tak mohl zůstat mladý a stárnul by ten obraz. Dal bych za to tělo i duši.“) Je to v podstatě faustovský motiv: mládí za cenu duše.

Brzy se Dorian zamiluje do mladé herečky Sibyl Vaneové, která hraje Shakespeara v laciném divadle. Dorian ji neobdivuje ani tak jako konkrétní člověka, spíš jako zosobnění umění, krásy a snu. Sibyl ho miluje opravdově, a právě proto dojde k tragédii: když pak hraje, zjistí, že už nedokáže „předstírat“ lásku na jevišti, protože poznala lásku skutečnou. Jenže Dorian od ní nechce skutečnou ženu, ale dokonalou iluzi. Když hraje špatně, krutě ji poníží a odmítne ji.

Po návratu domů Dorian zjistí, že se portrét poprvé změnil. Ještě před zprávou o Sibylině smrti na něm vidí krutější výraz úst. Obraz se začne měnit už jako reakce na Dorianovu krutost. Teprve potom se Dorian dozví, že Sibyl spáchala sebevraždu, pravděpodobně jedem. Na chvíli v něm probleskne svědomí, ale Lord Henry mu celou událost přebarví do podoby „krásné tragédie“ a estetické zkušenosti. Dorian se nechá přesvědčit, že i tohle může být jen další silný zážitek, ne skutečná morální vina.

Od té chvíle začne Dorian žít dvojí život. Navenek zůstává okouzlujícím, mladým, bezvadně vypadajícím gentlemanem, kterého společnost obdivuje. Uvnitř se ale propadá do hédonismu, bezohlednosti a morálního rozkladu. Obraz skryje do zamčené místnosti, kam nikdo nesmí. Tam se portrét postupně mění v odpudivý obraz jeho duše. Wilde ukazuje, jak se kolem Doriana kupí skandály, zničené pověsti a zlomené životy, zatímco jeho tvář zůstává neporušená. Velká část románu navíc záměrně ukazuje Dorianovu fascinaci luxusem, šperky, látkami, hudbou, vůněmi a sbírkami, tedy estetizovaný život, který se postupně mění v náhražku skutečné existence.

Velkou roli v Dorianově zkáze hraje také „žlutá kniha“, kterou mu pošle Lord Henry. Román ji nejmenuje, ale z textu je jasné, že na Doriana působí skoro jako jed. Dorian se do ní ponoří a začne podle ní stylizovat vlastní život. Lord Henry Doriana nekazí přímým činem, ale jazykem, idejemi a sugestivním vlivem. Dorian však pořád jedná sám za sebe, není jen loutka.

Po letech přijde za Dorianem Basil Hallward, protože slyšel o jeho špatné pověsti a chce vědět, co je na tom pravdy. Basil ho vyzývá k pokání a modlitbě. Dorian, podrážděný a vnitřně rozervaný, mu nakonec ukáže znetvořený portrét. Basil je zděšen, chápe, co obraz znamená, a prosí Doriana, aby se modlil a změnil svůj život. Dorian to odmítne a v záchvatu vzteku Basila zavraždí nožem.

Aby se zbavil těla, přinutí Dorian svého někdejšího přítele Alana Campbella, vědce a chemika, aby mrtvolu chemicky zničil (rozpustil v kyselině). Alan s tím nechce mít nic společného a Doriana už očividně nenávidí, ale Dorian ho zlomí vydíráním. Tím se ukáže, že Dorian neničí lidi jen jedním dramatickým činem. Rozleptává je i psychicky, tlakem a mravním bahnem, do kterého je vtahuje. Později se dozvídáme, že Alan spáchal sebevraždu.

Dorian pak hledá únik v podsvětí a navštěvuje opiová doupata, kde chce zapomenout na vinu. Tam se znovu vynoří minulost v podobě Jamese Vanea, bratra Sibyl. Ten přísahal pomstu (motiv Hamleta). Když konečně Doriana dostihne, Dorian unikne jen díky své nezměněné mladé tváři: James usoudí, že tenhle muž přece nemůže být stejný jako před osmnácti lety. Až později mu jiná žena prozradí, že Dorian opravdu vypadá pořád stejně. James ho začne sledovat a Dorian propadne strachu. Nakonec je ale James při honu na Dorianově venkovském sídle omylem zastřelen jedním z lovců.

Ke konci románu se Dorian pokusí přesvědčit sám sebe, že začne nový život. Myslí si, že udělal dobrý skutek, když „ušetřil“ venkovskou dívku Hetty Mertonovou a nezkazil jí život. Doufá, že obraz se zlepší a že tím začne jeho obnova. Jenže když portrét odkryje, zjistí, že nevypadá lépe. Naopak na něm čte ještě větší pokrytectví. Uvědomí si, že jeho „dobrota“ nebyla čistá, ale marnivá a sebestředná, že chtěl spíš vidět sám sebe jako polepšeného.

V závěru se Dorian rozhodne zničit portrét, protože ho vnímá jako důkaz, svědomí i vězení. Vezme dýku, kterou zabil Basila, a probodne obraz. Ozve se výkřik. Když sluhové vstoupí do místnosti, najdou na zdi opět nádherný portrét mladého Doriana, ale na zemi leží mrtvý, scvrklý a znetvořený stařec s nožem v srdci. Poznají ho až podle prstenů.

Charakteristika postav ​

  • Dorian Gray
    • na začátku krásný, citlivý a poměrně nevinný mladík
    • postupně se mění v narcistního, krutého a morálně rozloženého člověka
    • sexista
    • navenek působí pořád čistě a dokonale, uvnitř je čím dál zkaženější
    • představuje rozpor mezi vzhledem a duší.
  • Lord Henry Wotton
    • aristokrat, dandy (bohatí rozmazlení), sexista, mistr paradoxu a aforismu
    • šíří hédonismus, relativizuje morálku, lidi ovládá slovy
    • Dorianovi neposkytuje přímý příkaz ke zlu, ale intelektuálně ho svádí
    • důležité je, že Henry často život hlavně pozoruje a komentuje, zatímco Dorian ho skutečně žije a ničí
  • Basil Hallward
    • talentovaný malíř, citlivý a vážný člověk
    • Doriana idealizuje a silně k němu přilne
    • zpočátku chápe krásu téměř nábožensky, později je jedinou výraznější mravní protiváhou Dorianova pádu
    • jeho smrt je symbolickým zničením posledního hlasu svědomí.
  • Sibyl Vaneová
    • mladá herečka, symbol nevinnosti, umění a čistého citu
    • tragicky doplácí na to, že Dorian miluje spíš iluzi než skutečného člověka
    • je první velkou obětí Dorianovy povrchnosti.
  • James Vane
    • Sibylin bratr
    • přímočarý, ochranný, představuje návrat minulosti a pozemskou hrozbu odplaty
    • připomíná, že zločin má i velmi konkrétní důsledky, ne jen ty „metafyzické“ v obraze.
  • Alan Campbell
    • vědec a Dorianův bývalý přítel
    • ukazuje, jak hluboko Dorian dokáže zasáhnout do životů druhých
    • je přinucen k likvidaci těla a později spáchá sebevraždu.

Jazykové a kompoziční prostředky ​

  • Er-forma, ale vyprávění se často silně přimyká k Dorianovu prožívání a ke konverzačnímu stylu Lorda Henryho.
  • Aforismy (lidové pořekadlo) a paradoxy hlavně u Lorda Henryho. Jeho řeč je vtipná, elegantní a nebezpečná, protože převrací běžné morální jistoty.
  • Bohaté smyslové popisy: květiny, látky, vůně, šperky, interiéry, hudba. To podporuje atmosféru estetismu a kultu krásy
  • Symbolika:
    • portrét = duše, svědomí, viditelný záznam viny
    • krása = maska
    • žlutá kniha = svod idejemi
    • opium = pokus uniknout paměti a svědomí.
  • Kontrast: mladý Dorian × znetvořený obraz; salonní lesk × londýnské podsvětí; krásná forma × morální rozklad.
  • Gotické prvky: tajná místnost, proměňující se předmět, vražda, noční město, atmosféra skrytého hříchu.
  • Reference / odkazy: Shakespeare - Hamlet, Romeo a Julie; Platón; Bible

Poznávačka úryvku ​

  • salonní dialog plný ostrých paradoxů a „mouder“ = často Lord Henry
  • dlouhé smyslové popisy krásy, interiéru, květin, látek = estetismus
  • zmínka o portrétu, zamčené místnosti, změně výrazu, ošklivnutí obrazu = klíčový symbol románu
  • opium, noční město, strach, sledování = pozdní fáze Dorianova rozkladu
  • Sibyl + divadlo + „Prince Charming“ = milostná a tragická linie.

Maturitní interpretace ​

  • Román ukazuje, že krása sama o sobě člověka nezušlechťuje. Naopak může fungovat jako štít, za který se schová egoismus, krutost a rozklad.
  • Wilde zároveň provokativně zkoumá vztah umění a morálky. V předmluvě tvrdí, že kniha sama není morální nebo nemorální, ale děj románu zároveň ukazuje, že život bez svědomí vede ke zkáze. To napětí je na díle strašně důležité.
  • Lord Henry není jen „zloduch“, Basil není jen „hodný malíř“ a Dorian není jen „marnivý hezounek“. Román je silný právě tím, že ukazuje, jak se člověk nechá svést krásnými myšlenkami, ale zlo pak musí vykonat sám.

Podobní autoři (téma, období) ​

  • Charles Baudelaire – dekadence, krása spojená se hříchem, fascinace zlem a estetikou úpadku.
  • Edgar Allan Poe – atmosféra hrůzy, fascinace krásou, smrtí a psychickým rozkladem.

Co říct u zkoušení, aby bylo vidět, že to fakt znáš ​

Nejdůležitější je neudělat z toho jen historku „obraz stárne místo něj“. To je jen mechanismus děje. Skutečně důležité je, že Dorian nejdřív miluje krásu, pak začne milovat vlastní beztrestnost a nakonec se snaží zabít svědomí tím, že zničí jeho obraz. Jenže právě tím zabije sebe.

Druhá chytrá věc k ústnímu: Sibyl není jen „holka, co se kvůli němu zabije“. Je důkazem, že Dorian ve skutečnosti nemiluje člověka, ale estetický dojem. Jakmile se z herečky stane reálná žena s citem, přestane pro něj být zajímavá. A to přesně ukazuje, co je na jeho postoji od začátku zkažené.