10/20: A. de Saint-Exupéry - Malý princ 💦📖

Druh a žánr

• Literární druh: epika
• Žánr: filozofická pohádka / alegorická novela (někdy řazeno i jako poetická próza pro dospělé)
• Kompozice: 27 krátkých kapitol + věnování Léonu Werthovi; rámcové vyprávění (vnější rámec letec na Sahaře, vnitřní princova cesta po planetkách)
• Dílo je vystavěné jako jednoduchý dětský příběh, ale nese silnou symboliku, alegorii a filozofický přesah – proto se mluví o „pohádce pro dospělé".
• Součástí knihy jsou autorské akvarelové ilustrace, které jsou nedílnou součástí významu (např. „kresba č. 1" – hroznýš se slonem vs. klobouk).

Autor

• Antoine de Saint-Exupéry (1900–1944) – francouzský spisovatel, novinář a pilot (poštovní lety v severní Africe a v Jižní Americe; jeho letecká zkušenost se odráží prakticky ve všech jeho dílech).
• Patří do francouzské literatury 1. poloviny 20. století; současník existencialistů (Camus, Sartre), s nimi sdílí otázky po smyslu života, samotě a odpovědnosti, ale jeho odpovědí není absurdita, nýbrž humanismus a hodnota vztahu.
• Malý princ (Le Petit Prince, 1943) napsal v americkém exilu poté, co po pádu Francie (1940) odešel do USA. Kniha vyšla nejprve v New Yorku (anglicky i francouzsky); ve Francii byla publikována až po válce.
• Saint-Exupéry zemřel 31. července 1944 během průzkumné letecké mise pro spojence – odstartoval z Korsiky a nevrátil se. Vrak jeho letadla byl nalezen až roku 2000 u pobřeží Marseille.
• Další díla: Noční let (1931), Země lidí (1939, zachycuje havárii na Sahaře z roku 1935 – přímá inspirace pro Malého prince!), Válečný pilot (1942), Kurýr na jih (1929), Citadela (vyšla posmrtně 1948).

Věnování (kompozičně důležité!)

Kniha začíná věnováním Léonu Werthovi, autorovu příteli. Saint-Exupéry se omlouvá dětem, že knihu věnoval dospělému, a opraví věnování na: „Léonu Werthovi, když byl malým chlapcem." Tím už v paratextu nastoluje hlavní téma celé knihy: každý dospělý byl kdysi dítětem, ale málokdo se na to pamatuje.

Téma a motivy

Téma

• střet dětského a dospělého pohledu na svět (hlavní téma)
• odpovědnost za to, co milujeme („stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal")
• přátelství, láska, samota, péče a hledání toho podstatného v životě
• kritika materialismu, pýchy, mocnářství, rutiny dospělého světa
• smrt jako návrat, přechod – ne jako konec

Hlavní myšlenky

• skutečná hodnota věcí nevychází z ceny nebo počtu, ale z času, péče a pouta, které jim člověk věnuje
• člověk je zodpovědný za to, co si k sobě připoutá
• dospělí často ztrácejí schopnost vidět to důležité a nahrazují ji čísly, výkonem a povrchností
• to nejdůležitější je očím neviditelné – vidíme jen srdcem
• závěrečný „odchod" Malého prince je podán spíš jako návrat a přechod, ne jako senzacechtivá tragédie

Motivy

• poušť (Sahara), samota, havárie letadla, hvězdy, planetka B 612, růže, baobaby, beránek, liška (resp. lišák – fr. le renard), had (žlutý), studna a voda, kresby (hroznýš × klobouk, bedýnka s beránkem), cesta, smích, dětství, absurdita dospělých, západy slunce (na své planetě se princ podíval na západ slunce 44× za den – melancholie)

Časoprostor

• Rámcový děj se odehrává na Sahaře, kde letec havaruje s letadlem (porucha motoru). Inspirace skutečnou Saint-Exupéryho havárií z roku 1935! Poušť je důležitá nejen jako místo, ale i jako prostor ticha, samoty a soustředění na podstatné („to, co tu pouš zkrášluje, je, že někde skrývá studnu").
• Vsunutý děj = vyprávění Malého prince o své planetce a cestě. Tedy klasický rámcový kompoziční postup.
• Malý princ pochází z planetky B 612 (drobného asteroidu), kterou vypravěč ironicky představuje skrz posedlost dospělých čísly – tureckého astronoma, který ji objevil, prý nejdřív neuznali, protože měl turecký kroj, a uvěřili mu, až když přišel v evropském fraku.
• Cesta po šesti planetkách + Země funguje jako sled modelových alegorických setkání s typy dospělého chování.
• Děj v poušti trvá osm dní (citát: „Bylo to už osmý den, co se mi na poušti porouchal motor"). Od setkání Malého prince s liškou a hadem uplynul rok – návrat hada je výroční.

---

O knize / děj

Kniha má 27 kapitol + věnování. Děj lze rozdělit do tří částí: 1) havárie a setkání s princem, 2) vyprávění o B 612 a cestě po planetkách, 3) setkání na Zemi a závěr.

1) Havárie na Sahaře a setkání (kap. I–II)

Vypravěčem je letec, který už v první kapitole vzpomíná, jak v dětství nakreslil hroznýše, který spolkl slona, ale dospělí v kresbě viděli jen klobouk. Když nakreslil i vnitřek hroznýše, dospělí ho odradili od kreslení a poradili mu zajímat se o zeměpis, dějepis, počty a mluvnici. Tím se hned nastaví základní kontrast celé knihy: dětská představivost a citlivost proti omezenému, utilitárnímu světu dospělých. Letec se naučil řídit letadlo. Po havárii motoru na Sahaře (před šesti lety, sám, bez mechanika, s vodou sotva na týden) ho ráno probudí hlásek: „Prosím pěkně... nakresli mi beránka."

Letec mu nakreslí nejdřív hroznýše s slonem (princ chce ale beránka, ne nebezpečné zvíře), pak několik beránků (princ je odmítá: jeden je moc starý, druhý je beran), a nakonec bedýnku se slovy „beránek je uvnitř". To prince nadchne – nepotřebuje realistickou ilustraci, ale prostor pro fantazii. Už tady se ukazuje, že vidí svět jinak než dospělí.

2) Planetka B 612 a cesta po planetkách (kap. III–XV / XVI)

Postupně letec zjišťuje, že Malý princ pochází z drobného asteroidu B 612. Na ní se staral o svůj svět: čistil tři sopky (dvě činné a jednu vyhaslou – „člověk nikdy neví") a vytrhával malé baobaby. Baobaby jsou nebezpečné, protože kdyby vyrostly, mohly by planetku roztrhat – jsou symbolem zla nebo zlozvyků, které je třeba zastavit včas.

Na své planetce měl také růži, kterou miloval, i když byla marnivá, náladová a někdy zraňující. Právě kvůli neporozumění s růží svou planetu opustil. Důležité je, že ji neopustí proto, že by ji neměl rád, ale proto, že je ještě příliš mladý a neumí její city a slabosti správně chápat („neuměl jsem nic pochopit"). Když je smutný, dívá se na západy slunce – jednou prý viděl 44 západů slunce za den jen tím, že si posunoval židli.

Při cestě navštěvuje šest planetek a na každé potká typického dospělého (každá planetka je alegorií jednoho lidského selhání):

1. Král – absolutistický vladař, který chce vládnout všemu (i hvězdám), ale nemá komu poroučet. Tvrdí, že jeho rozkazy jsou rozumné, jen protože poroučí jen to, co se stejně stane. Alegorie prázdné moci.
2. Domýšlivec / fanfaron – slyší pouze chválu. Chce, aby ho princ obdivoval. Alegorie ješitnosti.
3. Pijan / opilec – sedí mezi prázdnými a plnými lahvemi. Pije, aby zapomněl, že se stydí, že pije. Alegorie závislosti, začarovaného kruhu studu.
4. Byznysmen / podnikatel – sčítá pět set milionů „věciček, které se třpytí" = hvězdy. Tvrdí, že mu patří, protože ho první napadlo je vlastnit, a zapisuje si je do banky. Alegorie mamonu a abstraktního vlastnictví.
5. Lampář / lampičkář – plní příkaz rozsvěcet a zhasínat lampu. Jeho planetka se točí tak rychle, že se otočí jednou za minutu – takže rozsvěcí a zhasíná každou minutu bez odpočinku. Princ ho jako jediného nelituje směšného, protože „se zabývá něčím jiným než sám sebou" – jeho práce má aspoň krásu, byť absurdní. Alegorie slepě plněné rutiny.
6. Zeměpisec / geograf – píše „věčné" knihy, ale nikam necestuje a nic neví, protože spoléhá na badatele. Nezaznamenává květiny, protože jsou „pomíjející". Právě on prince upozorní, že jeho růže je pomíjející (smrtelná), a doporučí mu navštívit Zemi.

3) Země (kap. XVI–XXVII)

Země je sedmá planeta. Vypravěč ironicky popisuje, kolik je na ní dospělých (2 miliardy, z toho 111 králů, 7 tisíc zeměpisců, 900 tisíc byznysmenů, 7,5 milionu opilců, 311 milionů domýšlivců, 462 511 lampářů).

Na Zemi potká Malý princ nejdřív hada (zlatý, „barvy měsíce"), který mu hned naznačí, že ho umí „vrátit zemi, ze které vyšel", a že mu jednou může pomoci vrátit se na jeho hvězdu. Had je od začátku symbolem smrti i přechodu – mluví v hádankách („já je všechny rozluštím").

Dál potká osamělou pouštní květinu, která mu na otázku, kde jsou lidé, odpoví, že jich je „snad šest nebo sedm" a že nemají kořeny (vítr s nimi zachází jak chce). Pak vystoupí na vysokou horu a slyší pouze ozvěnu vlastních slov – „lidé nemají představivost, opakují, co se jim řekne".

Pak objeví zahradu plnou růží (5000 růží) a bolestně si uvědomí, že jeho růže není jediná na světě. Je to pro něj velký otřes – plakal v trávě.

Nejdůležitější setkání na Zemi je s liškou (kap. XXI). Ta ho prosí: „Ochoč si mě!" a vysvětlí mu význam ochočení / připoutání (fr. apprivoiser): opravdový vztah vzniká pomalu, pravidelností, čekáním, péčí a časem („je třeba zachovávat řád"). Když si liška uvědomí, že princ má zlaté vlasy, řekne, že ji obilí, které je pro ni jinak zbytečné, bude napříště připomínat jeho. Při loučení dá lišce princ slib a liška mu sdělí tajemství / dárek:

• „Správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné."
• „A pro ten čas, který jsi své růži věnoval, je ta tvá růže tak důležitá."
• „Stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal."

Díky lišce princ pochopí, proč je jeho růže jedinečná: jedinečnost nevzniká z toho, že je někdo „jediný svého druhu", ale z toho, že jsme mu věnovali svůj čas a péči.

Princ pak potká ještě výhybkáře (lidé sedí ve vlacích, ale nikdo neví, co hledá – „jen děti vědí, co hledají") a kupce s pilulkami proti žízni (ušetří 53 minut týdně – ironie pseudo-pokroku).

V závěru najdou letec a Malý princ v poušti studnu. Voda tu není jen fyzická pomoc, ale i symbol něčeho hlubšího: radosti, daru, smyslu a návratu k podstatě. „Byla dobrá pro srdce jako dárek." Vznikla z noční cesty, hvězd, námahy a očekávání.

Malý princ se pak rozhodne vrátit ke své růži. Je to rok ode dne, kdy spadl na Zem – přesně proto je tu zase had. Nechává se hadem uštknout, protože jeho tělo je „příliš těžké" a on se chce vrátit na svou hvězdu. „Bude to jako stará opuštěná skořápka, staré skořápky nejsou nic smutného." Klesne pomalu, jako padá strom – „byl tam písek, ani slyšet to nebylo".

Druhý den ráno letec jeho tělo nenajde – „nebylo tak těžké". Letec zůstává s bolestí i nadějí, že Malý princ nezmizel úplně, protože jeho smích dál přebývá ve hvězdách („budeš mít hvězdy, které se umějí smát"). Kniha končí letcovou prosbou ke čtenáři: kdyby cestoval Afrikou a potkal tam dítě se zlatými vlasy, ať mu rychle napíše, že se princ vrátil.

---

Charakteristika postav

• Malý princ – chlapec se zlatými vlasy a zlatým šátkem na krku, pochází z asteroidu B 612. Symbol dětského, čistého a nezkaženého pohledu na svět. Je zvídavý, upřímný, klade jednoduché, ale zásadní otázky a nikdy se nevzdá otázky, kterou jednou položil. Nechápe logiku dospělých, protože v ní chybí to podstatné. Roste a dospívá: na začátku své pouti od růže utíká, na konci se za ni odpovědně vrací.
• Letec / vypravěč (ich-forma) – dospělý, který si uchoval cit pro fantazii a dětství. Přes jeho vyprávění se příběh vypráví; je tedy mostem mezi světem dospělých a světem Malého prince. Autobiografický rys – Saint-Exupéry sám havaroval v Sahaře (1935).
• Růže – krásná, pyšná, zranitelná a rozporuplná. Má čtyři malé trny „proti světu". Není jen „rozmazlená květina", ale obraz lásky, která je náročná, křehká a vyžaduje porozumění i péči. Bývá vykládána jako odraz autorovy ženy Consuely.
• Liška (fr. le renard, v češtině překládáno jako liška) – symbol moudrosti, přátelství a vztahu. Sama prosí prince, ať si ji ochočí. Vyslovuje hlavní myšlenky knihy o srdci, odpovědnosti a připoutání.
• Had – zlatý, „barvy měsíce", uštkne v poloměru půl minuty. Symbol smrti, přechodu, návratu (biblický odstín – zlato i hřích). Mluví v hádankách. Není jen nebezpečím, ale prostředkem, kterým se Malý princ vrací ke své planetě.
• Postavy na planetkách – typové alegorické figury dospělého světa: král (prázdná moc), domýšlivec (ješitnost), pijan (závislost), byznysmen (mamon), lampář (slepá rutina, ale i poslední smysluplnost), zeměpisec (abstraktní vědění bez života).
• Výhybkář, kupec, pouštní květina, ozvěna – epizodní setkání na Zemi, vesměs prohlubují kritiku spěchajícího a prázdného dospělého světa.

Kompozice a jazykové prostředky

Kompozice

1. Rámcové vyprávění – vnější rámec: letec na Sahaře. Vnitřní příběh: prince a jeho cesta po planetkách. Princ se s letcem dělí o své vzpomínky.
2. Ich-forma – příběh vypráví letec; to mu dává osobní, vzpomínkový a citový rámec. Letec píše, „aby na svého přítele nezapomněl".
3. Retrospektiva + paralelní čas – letec vypráví 6 let po samotné události. Princ postupně vypráví o své planetě a cestě, takže informace se odhalují po částech.
4. 27 krátkých kapitol – cesta po planetkách funguje jako epizodická struktura, sled modelových setkání.
5. Autorské akvarelové ilustrace – jsou přímou součástí významu díla, nejde o ozdobu. Obrázek hroznýše/klobouku nebo bedýnky s beránkem je pro smysl knihy zásadní. Letec se ve vyprávění obrací k vlastním kresbám.
6. Pohádkové signály – „byl jednou jeden malý princ", oslovení čtenáře, mluvící zvířata a květiny, symbolické úzké závěry.

Jazyk

• Jednoduchý, srozumitelný, lyrický jazyk – působí dětsky a lehce, ale nese silný filozofický obsah. Krátké věty, dialogy.
• Aforistický styl – nejznámější myšlenky knihy fungují jako citáty/maximy.
• Opakování (refrén) – „dospělí jsou rozhodně strašně zvláštní", „nikdy nevzdal otázky, kterou jednou položil", „mlčel jsem" v závěrečné scéně.
• Metafory a symboly – růže, liška, baobaby, hvězdy, voda, had, poušť, kresba. Na nich je kniha postavená skoro celá.
• Personifikace – růže, liška, had, květina, ozvěna mluví a nesou lidské vlastnosti, posiluje pohádkovou a alegorickou rovinu.
• Jemná ironie a sarkasmus – hlavně vůči dospělým, kteří všechno měří čísly, výkonem nebo vlastnictvím (planetka B 612, statistika obyvatel Země).
• Kontrast – dětský pohled × dospělý svět, cit × užitek, vztah × vlastnictví, hloubka × povrchnost, viditelné × neviditelné.
• Archetypy – liška jako symbol moudrosti a bystrosti; had jako symbol smrti a pokušení (i biblický podtext); poušť jako prostor pravdy; studna jako pramen smyslu.
• Apel na čtenáře – závěrečná prosba „rychle mi napište, že se vrátil" boří „čtvrtou stěnu" a vtahuje čtenáře dovnitř příběhu.

Mini-tahák

• Žánr: filozofická pohádka / alegorická novela (pohádka pro dospělé).
• Rok a místo vzniku: 1943, napsáno v americkém exilu, vyšlo nejprve v New Yorku.
• 27 kapitol + věnování Léonu Werthovi („když byl malým chlapcem").
• Autor = pilot – Saint-Exupéry létal poštovní lety, sám havaroval na Sahaře (1935), zemřel při letecké misi 1944 nad Středomořím (vrak nalezen 2000).
• Asteroid B 612 – domov Malého prince. 3 sopky, 1 růže, baobaby.
• Hroznýš × klobouk – test dospělých na začátku.
• Beránek v bedýnce – fantazie a schopnost vidět neviditelné.
• Šest planetek + Země: král / domýšlivec / pijan / byznysmen / lampář / zeměpisec → Země.
• Liška – „správně vidíme jen srdcem; to nejdůležitější je očím neviditelné", „stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal".
• 5000 růží v zahradě = otřes, ale liška ho učí, proč je jeho růže přesto jedinečná.
• Studna a voda – hledání podstatného, duchovní naplnění.
• Žlutý had + výročí – Malý princ se nechá uštknout, aby se mohl vrátit; tělo zůstává. Druhý den ráno tělo zmizelo.
• Konec NENÍ happyend – melancholický, symbolický, otevřený („spásl, nebo nespásl beránek květinu?").

Podobní autoři (téma, období)

Filozofická pohádka / alegorie:

• Lewis Carroll – Alenka v říši divů (1865): dětský pohled v absurdním světě, hra s logikou, obrácená realita.
• J. M. Barrie – Petr Pan (1904): dětství a dospělost, idealizace dětského pohledu.
• Oscar Wilde – Šťastný princ (1888) a další pohádky: alegorické pohádky pro dospělé, oběť, soucit, smrt jako přechod – tematicky velmi blízko.
• Selma Lagerlöfová – Podivuhodná cesta Nilse Holgerssona Švédskem (1906–07): mladý hrdina + cesta po krajích, výchovný a poetický rozměr.
• C. S. Lewis – Letopisy Narnie (1950–56): alegorie, dětský pohled, duchovní (křesťanský) podtext.
• Michael Ende – Nekonečný příběh (1979): dětská fantasie s filozofickým a melancholickým podtextem.
• Hermann Hesse – Siddhártha (1922), Stepní vlk: filozofická próza o hledání smyslu, duchovních cestách.
• Richard Bach – Jonathan Livingston Racek (1970): filozofická novela-alegorie, hledání smyslu, podobný literární útvar.

Francouzská literatura 1. poloviny 20. století (jeho současníci):

• André Gide (1869–1951) – francouzský prozaik, Nobelova cena 1947; existenciální tázání, hledání autentického života.
• Albert Camus (1913–1960) – francouzský existencialismus; Cizinec (1942), Mor (1947). Vychází ve stejné době jako Malý princ a klade podobné otázky o smyslu, samotě a absurditě – ale Camusova odpověď je revolta, Saint-Exupéryho je vztah.
• Jean-Paul Sartre (1905–1980) – francouzský existencialismus; Nevolnost (1938), Bytí a nicota (1943).
• Romain Rolland, André Malraux: humanističtí francouzští autoři meziválečné éry.

České a obecné paralely:

• Karel Čapek – Devatero pohádek, Dášeňka: pohádkové prózy, ale spíš pro děti; Čapek a Saint-Exupéry sdílí humanistický optimismus a vědomí ohrožení demokracie před 2. světovou válkou.
• Jostein Gaarder – Sofiin svět (1991): filozofie podaná čtivě, pro mladší čtenáře.

⚠️ Pro maturitu: Malý princ je filozofická pohádka / alegorie, ne fantasy ani klasická dětská pohádka. Vznikl v New Yorku roku 1943 během 2. světové války, kdy byl Saint-Exupéry v americkém exilu, a vyšel nejprve v USA (anglicky i francouzsky). Saint-Exupéry zemřel jako válečný pilot (mise nad Středozemním mořem 31. 7. 1944) – jeho život i smrt jsou neoddělitelně spojené s létáním, což se odráží i v rámcovém příběhu letce. Konec není pohádkově šťastný – Malý princ se nechá uštknout hadem, aby mohl opustit těžké tělo a vrátit se k růži; jde o symbolickou smrt podanou jako návrat.

Vlastní názor

Filozofická pohádka. Neskutečně emocionální. Asi nejlepší příklad alegorie / symboliky co jsem kdy četl. Zároveň úžasně versatilní dílo. Pro většinu dospělých nepochopitelná blbost, pro většinu dětí hezká pohádka, ale i ta filozofická hloubka tu je (přesněji pasáž s ochočením - hromada růží, ale jen jedna je mi ochočením vlastně ta podstatná) a i ten návrat na asteroid na konci (dvojsmysl - osvobození/skutečně smrt). Některé pasáže jsem napoprvé nepochopil, ale pak jsem je pochopil. Archetypy (pijan, byznysmen, král) stále nadčasové.

Něco jsem si musel číst víckrát, abych pochopil filozofickou pointu.

Mezilitarální paralely (přes maturitní seznam)

• Hrdý Budžes (Dousková) – obě díla pracují s naivní dětskou optikou, která demaskuje prázdnotu a pokrytectví světa dospělých. Malý princ nechápe dospěláckou posedlost čísly, majetkem a mocí (byznysmen, král, opilec); Helenka Součková doslova interpretuje normalizační rituály a komunistické fráze. Dítě v obou příbězích funguje jako reflektor: protože nechápe „pravidla hry", naplno odhaluje, jak absurdní a vylhaný je dospělý svět.
• Bylo nás pět (Poláček) – dětská optika a humor, ale bez existenciální tíhy; ukázat jako kontrast – Poláček zůstává v idyle, Saint-Exupéry pracuje s dětským pohledem k těžké melancholii a smrti.