Vzhled
10/20: A. de Saint-Exupéry - Malý princ 💦📖
Druh a žánr
- Literární druh: epika
- Žánr: nejčastěji filozofická pohádka nebo poetická novela / alegorická próza
- Dílo je vystavěno jako jednoduchý příběh, ale nese silnou symboliku, alegorii a filozofický přesah.
Autor
- Antoine de Saint-Exupéry (1900–1944) byl francouzský spisovatel a letec.
- francouzská literatura 1. poloviny 20. století.
- kniha vyšla roku 1943, tedy během 2. světové války, a Saint-Exupéry ji napsal během pobytu v USA
- Saint-Exupéry zemřel 31. července 1944 při průzkumné / průzkumně-bojové letecké misi; odstartoval z Korsiky a nevrátil se.
- Další díla: Noční let, Země lidí, Válečný pilot, Citadela. U Citadely je dobré vědět, že vyšla posmrtně.
Téma a motivy
Téma
- smysl vztahů a odpovědnost za to, co milujeme
- střet dětského a dospělého pohledu na svět
- přátelství, láska, samota, péče a hledání toho podstatného v životě.
Hlavní myšlenky
- skutečná hodnota věcí nevychází z ceny nebo počtu, ale z času, péče a pouta, které jim člověk věnuje
- člověk je zodpovědný za to, co si k sobě připoutá
- dospělí často ztrácejí schopnost vidět to důležité a nahrazují ji čísly, výkonem a povrchností
- závěrečný „odchod“ Malého prince je podán spíš jako návrat a přechod, ne jako senzacechtivá tragédie.
Motivy
- poušť, samota, havárie, hvězdy, planetka B 612, růže, baobaby, beránek, liška, had, studna a voda, kresby, cesta, smích, dětství, absurdita dospělých.
Časoprostor
- Rámcový děj se odehrává na Sahaře, kde letec havaruje s letadlem. Poušť je tu důležitá nejen jako místo, ale i jako prostor ticha, samoty a soustředění na podstatné.
- Malý princ pochází z planetky B 612, kterou vypravěč výslovně zmiňuje a ironicky komentuje přes posedlost dospělých čísly.
- Cesta po planetkách funguje jako sled modelových setkání s různými typy dospělého chování.
- Děj v poušti trvá přibližně osm dní. Text přímo říká: „Bylo to už osmý den, co se mi na poušti porouchal motor…“
O knize / děj
Vypravěčem je letec, který už v první kapitole vzpomíná, jak v dětství nakreslil hroznýše, který spolkl slona, ale dospělí v kresbě viděli jen klobouk. Tím se hned nastaví základní kontrast celé knihy: dětská představivost a citlivost proti omezenému, utilitárnímu světu dospělých. Po letecké havárii v Sahaře se pak setká s nečekaným chlapcem, který ho požádá: „Nakresli mi beránka.“
Malý princ odmítne několik kreseb, až nakonec přijme jednoduchou bedýnku, protože si v ní dokáže beránka představit sám. To je důležité: Malý princ nepotřebuje realistickou ilustraci, ale prostor pro fantazii. Už tady se ukazuje, že vidí svět jinak než dospělí.
Postupně letec zjišťuje, že Malý princ pochází z malé planetky B 612. Na ní se staral o svůj svět, čistil sopky a hlavně vytrhával malé baobaby, protože kdyby je nechal vyrůst, mohly by planetku roztrhat. V příběhu tedy baobaby fungují jako obraz něčeho nebezpečného, co se musí zastavit včas.
Na své planetce měl také růži, kterou miloval, i když byla marnivá, náladová a někdy zraňující. Právě kvůli neporozumění s růží svou planetu opustil. Důležité je, že ji neopustí proto, že by ji neměl rád, ale proto, že je ještě příliš mladý a neumí její city a slabosti správně chápat.
Při cestě navštěvuje několik planetek a na každé potká typického dospělého. Král představuje prázdnou moc, která chce vládnout i tam, kde v podstatě není komu. Domýšlivec potřebuje obdiv. Pijan je uvězněný v kruhu studu a závislosti. Byznysmen počítá hvězdy a myslí si, že je vlastní, protože je „první napadlo je vlastnit“. Lampář slepě plní povinnost, ale jako jeden z mála není směšný úplně, protože aspoň slouží něčemu mimo sebe. Zeměpisec píše o světě, ale sám ho nepoznává. Každá z těchto postav je zjednodušený model dospělého světa.
Na Zemi potká Malý princ nejdřív hada, který mu hned při prvním setkání naznačí, že ho umí „vrátit zemi, ze které vyšel“, a že mu jednou může pomoci vrátit se na jeho hvězdu. Had je tedy od začátku symbolem smrti i přechodu. Není to jen zvíře, ale záhadná bytost, která mluví v hádankách a propojuje zemi, smrt a návrat.
Dále Malý princ potká osamělou pouštní květinu, která mu na otázku, kde jsou lidé, odpoví, že jich je „snad šest nebo sedm“ a že nemají kořeny.
Pak Malý princ objeví zahradu plnou růží a bolestně si uvědomí, že jeho růže není jediná na světě. To je pro něj velký otřes, protože měl pocit, že právě jeho růže je jedinečná sama o sobě. Až později pochopí, že jedinečnost nevzniká z toho, že je někdo „jediný svého druhu“, ale z toho, že jsme mu věnovali svůj čas a péči.
Nejdůležitější setkání na Zemi je s liškou. Ta Malému princi vysvětlí význam ochočení / připoutání a učí ho, že opravdový vztah vzniká pomalu, pravidelností, čekáním, péčí a časem. Právě od lišky pochází nejznámější myšlenky knihy: „správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné“ a „stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal“. Díky lišce Malý princ pochopí, proč je jeho růže jedinečná.
V závěru příběhu letec a Malý princ v poušti najdou studnu. Voda tu není jen fyzická pomoc, ale i symbol něčeho hlubšího: radosti, daru, smyslu a návratu k podstatě. Text výslovně říká, že ta voda byla jiná než obyčejný pokrm, protože se zrodila z noční cesty, hvězd, námahy a očekávání.
Malý princ se pak rozhodne vrátit ke své růži. Nechává se uštknout hadem, protože jeho tělo je „příliš těžké“ a on se chce vrátit na svou hvězdu. Kniha to podává jemně a symbolicky, ne naturalisticky. Letec zůstává s bolestí i nadějí, že Malý princ nezmizel úplně, protože jeho smích dál přebývá ve hvězdách.
Charakteristika postav
- Malý princ – symbol dětského, čistého a nezkaženého pohledu na svět. Je zvídavý, upřímný, klade jednoduché, ale zásadní otázky. Nechápe logiku dospělých, protože v ní chybí to podstatné.
- Letec / vypravěč – dospělý, který si uchoval cit pro fantazii a dětství. Přes jeho vyprávění se příběh vypráví, a právě on funguje jako most mezi světem dospělých a světem Malého prince.
- Liška – symbol moudrosti, přátelství a vztahu. Právě ona vyslovuje hlavní myšlenky knihy o srdci, odpovědnosti a připoutání.
- Růže – krásná, pyšná, zranitelná a rozporuplná. Není jen „rozmazlená květina“, ale obraz lásky, která je náročná, křehká a vyžaduje porozumění i péči.
- Had – symbol smrti, přechodu a návratu. Není jen nebezpečím, ale i prostředkem, kterým se Malý princ vrací ke své planetě.
- Postavy na planetkách – typové alegorické figury dospělého světa: moc, ješitnost, závislost, mamon, rutina, abstraktní vědění bez života.
Jazykové a kompoziční prostředky
- Ich-forma – příběh vypráví letec, což mu dává osobní, vzpomínkový a citový rámec.
- Retrospektiva – princ postupně vypráví o své planetě a cestě, takže informace se odhalují po částech.
- Autorské ilustrace – jsou přímou součástí významu díla, nejde jen o ozdobu. Obrázek hroznýše nebo bedýnky se beránkem je pro smysl knihy zásadní.
- Jednoduchý, srozumitelný jazyk – působí dětsky a lehce, ale nese silný filozofický obsah.
- Alegorie a symbolika – planetky i postavy nejsou jen jednotlivci, ale modely lidských postojů a hodnot.
Jazykové prostředky
- Metafory a symboly – růže, liška, baobaby, hvězdy, voda, had, poušť. Na nich je kniha postavená skoro celá.
- Personifikace – růže, liška i další bytosti mluví a nesou lidské vlastnosti, což posiluje pohádkovou a alegorickou rovinu.
- Jemná ironie – hlavně ve vztahu k dospělým, kteří všechno měří čísly, výkonem nebo vlastnictvím. To je dobře vidět třeba u planetky B 612 a u reakce dospělých na čísla
- Kontrast – dětský pohled × dospělý svět, cit × užitek, vztah × vlastnictví, hloubka × povrchnost.
- Archetypy – liška, had: liška jako symbol moudrosti, bystrosti; had jako symbol nebezpečí
Mini-tahák
- Beránek v bedýnce – fantazie a schopnost vidět neviditelné.
- B 612 + dospělí a čísla – kritika dospělého způsobu myšlení.
- Baobaby – nebezpečí, které je třeba zastavit včas.
- Liška – „správně vidíme jen srdcem“, odpovědnost za to, co si připoutáme.
- Studna a voda – hledání podstatného, duchovní naplnění.
- Had a závěr – odchod / návrat, nejednoznačná smrt podaná symbolicky.