Maturita 2026

Vzhled

1/20: W. Shakespeare - Romeo a Julie 💦 ​

Druh a žánr ​

  • Literární druh: drama
  • Žánr: tragédie
  • Forma: divadelní hra, převážně ve verši; Shakespeare používá hlavně blankvers, místy i prózu a rýmované pasáže
  • Kompozice: 5 dějství, rychlé střídání scén, postupná gradace ke katastrofě
  • 1594–96, poprvé vydanou roku 1597, a zároveň připomíná, že první polovina hry má ještě řadu rysů romantické komedie, než se děj definitivně zlomí do tragédie

Autor ​

  • William Shakespeare (1564–1616) byl anglický dramatik, básník a herec
  • anglické renesance a do alžbětinského a jakubovského divadla
  • Romeo a Julie patří k jeho ranějším tragédiím.
  • Shakespeare vycházel ze starší látky. Jeho hlavním zdrojem byla veršovaná skladba The Tragicall Historye of Romeus and Juliet od Arthura Brookea z roku 1562, která sama navazovala na starší italské a francouzské verze příběhu.
  • Další známá díla: Hamlet, Macbeth, Othello, Sen noci svatojánské, Zkrocení zlé ženy.

Téma a motivy ​

  • Téma: tragická láska dvou mladých lidí z nepřátelských rodů; střet citu s rodovou nenávistí, společenskou ctí a tlakem okolí. Zároveň je to hra o tom, jak soukromý cit zničí veřejné násilí a stará zášť.
  • Hlavní myšlenka: nenávist a slepá rodová čest ničí nevinné a teprve smrt milenců přiměje dospělé uznat vlastní vinu. Už prolog oznamuje, že dva mladí lidé „pod nešťastnou hvězdou“ svou smrtí ukončí spor rodů.
  • Motivy: láska a vášeň, nenávist rodů, osud, rychlost a zbrklost, souboj a čest, tajný sňatek, jed a lektvar, noc a den, světlo a tma, mládí a smrt, morová nákaza, hrobka.

Časoprostor ​

  • Místo děje: hlavně Verona, částečně Mantova;
  • Čas: děj se odehrává během několika dnů. To je pro hru důležité, protože právě rychlost rozhodnutí, soubojů a špatného načasování podporuje tragický účinek.
  • Prostředí je renesanční Itálie, ale pro výklad je důležitější než „historická přesnost“ obraz města zmítaného rodovou nenávistí, veřejnými potyčkami a tlakem cti.

O knize / děj ​

Na začátku hry vystoupí Chorus, který už předem prozradí tragický konec: dva mladí lidé z nepřátelských rodů se zamilují a jejich smrt ukončí spor mezi Monteky a Kapulety. To je důležité, protože celé drama je od začátku prostoupené osudovostí a tragickou ironií. Divák ví, že příběh nemůže dopadnout dobře, i když postavy ještě nic netuší.

Romeo je na začátku zamilovaný do Rosaliny a působí trochu jako typický renesanční milovník, který si libuje ve vlastním smutku. Benvolio ho přemlouvá, aby šel na ples Kapuletů a porovnal Rosalininu krásu s jinými dívkami. Na ples se Romeo, Benvolio a Mercutio dostanou v maskách, i když patří k nepřátelskému rodu.

Na plese Romeo poprvé uvidí Julii a oba se do sebe okamžitě zamilují. Shakespeare schválně ukazuje, jak rychle Romeo přenese své city od Rosaliny k Julii. Už tím naznačuje mladickou prudkost a nestálost, která je pro hru důležitá. Bratr Vavřinec mu to později výslovně připomene, když se diví, jak rychle na Rosalinu zapomněl.

Po plese Romeo zůstane u Kapuletova domu a ve slavné scéně v zahradě poslouchá Julii u okna. Tady si vyznají lásku a domluví si tajný sňatek.

Bratr Vavřinec je tajně oddá, protože doufá, že manželství by mohlo usmířit oba znepřátelené rody. V textu přímo říká, že snad jejich svazek promění zášť rodů v čistou lásku a shodu.

Zlom nastane, když Tybalt vyhledá Romea kvůli urážce na plese. Romeo se s ním nechce bít, protože je teď s Kapulety spojen sňatkem, ale to Tybalt neví. Do sporu vstoupí Mercutio, začne s Tybaltem šermovat a je smrtelně raněn. Jeho slavná kletba „Mor na oba vaše rody!“ shrnuje hlavní myšlenku hry: za nenávist starých rodů platí mladí.

Romeo pak v návalu vzteku Tybalta zabije. Kníže Escalus ho za to neodsoudí k smrti, ale vypoví ho z Verony do Mantovy. Romeo se ještě stihne s Julií rozloučit, ale jejich krátké manželství je tím rozbito a tragédie se rozjíždí naplno.

Julii mezitím rodiče nutí do sňatku s hrabětem Parisem. Aby se svatbě vyhnula, dostane od bratra Lorenza lektvar, který ji na čas uvede do stavu podobného smrti. Vavřinec plánuje, že zdánlivý pohřeb Julie umožní její útěk a následné shledání s Romeem v Mantově.

Klíčový omyl vznikne kvůli doručení dopisu. Bratr Jan se s Vavřincovým listem do Mantovy nedostane, protože byl se spolubratrem uzavřen v domě podezřelém z morové nákazy. Městští dozorci je kvůli podezření na mor nechali zavřené a nechtěli je pustit ven. Romeo se proto o plánu s lektvarem nedozví.

Romeo dostane falešnou zprávu, že Julie zemřela, a koupí si u lékárníka skutečný jed. Vrací se do Verony, kde u Kapuletovy hrobky potká Parise. Ten přišel Julii oplakat, s Romeem se střetne a Romeo ho v souboji zabije. Teprve potom vstoupí k Juliinu tělu.

V hrobce Romeo vypije jed a umírá po boku zdánlivě mrtvé Julie. Když se Julie probudí a zjistí, co se stalo, chce se také napít jedu, ale číše už je prázdná. Proto vezme Romeovu dýku a zabije se. Text výslovně ukazuje, že nejprve zkouší jed z jeho rtů (políbí ho) a až potom volí dýku.

Na závěr se u hrobky sejdou zástupci obou rodů, kníže i bratr Vavřinec. Pravda vyjde najevo a Montekové s Kapulety uzavřou smír. Poslední verše hry zdůrazňují, že svět nepoznal žalostnější osud než Romeův a Juliin.

Charakteristika postav ​

  • Romeo Montek – syn Montekův; citlivý, impulzivní, vášnivý, rychle se nechává strhnout citem. Na začátku působí jako zasněný milovník Rosaliny, ale po setkání s Julií je jeho láska hlubší a opravdovější. Zároveň jedná zkratkovitě a právě jeho prudkost pomáhá tragédii urychlit.
  • Julie Kapuletová – dcera Kapuletova; zpočátku poslušná a mladá, ale velmi rychle dospívá, stává se odvážnou a rozhodnou. Je v jistém smyslu praktičtější a pevnější než Romeo. Text zároveň připomíná, že jí ještě není ani čtrnáct let.
  • Mercutio – Romeův přítel a příbuzný knížete; vtipný, provokativní, slovně brilantní. Přináší do hry ironii a energii, ale jeho smrt je zásadní zlom od komediálního tónu k tragédii.
  • Tybalt – Juliin příbuzný, hrdý a agresivní představitel cti rodu Kapuletů. Vyhledává konflikt a ztělesňuje rodovou nenávist.
  • Bratr Vavřinec – františkán, moudrý prostředník, který chce smířit rody a pomoci milencům. Je dobře míněný, ale jeho plán s lektvarem nakonec selže kvůli nešťastné náhodě a špatnému doručení zprávy.
  • Hrabě Paris – společensky vhodný ženich pro Julii. Není vysloveně padouch; spíš představuje tlak rodiny, pořádku a společenské normy. Na konci umírá u hrobky.
  • Escalus – veronský kníže; snaží se feudální násilí brzdit a trestat. Představuje veřejný pořádek, který ale proti soukromé nenávisti dlouho nestačí
  • Chůva – Juliina důvěrnice, zprostředkovatelka vztahu a zdroj lidovější, tělesnější a komičtější roviny hry. Zpočátku Julii pomáhá, později ji ale radí přijmout sňatek s Parisem, čímž Julie ještě víc osamí.

Kompoziční výstavba a „jak to zní u maturity“ ​

  • Prolog předem oznamuje tragický konec, takže celá hra stojí na dramatické ironii: divák ví víc než postavy.
  • Stavba je silně gradující: okouzlení → tajný sňatek → souboj a vyhnanství → plán s lektvarem → nedoručený dopis → hrobka a dvojí sebevražda.
  • Tragedii nevytváří jediná chyba jedné postavy, ale řetězec zkratkovitých rozhodnutí, rodová nenávist a nešťastné náhody. Právě to dělá konec tak silný.
  • I když jde o tragédii, první část hry je překvapivě živá, hravá a místy skoro komediální.

Vypravěč / promluvy / veršová výstavba ​

  • V dramatu není vypravěč jako v románu; děj se rozvíjí skrze dialogy, monology a scénické poznámky.
  • Důležitou zvláštností je Chorus v prologu, který rámuje příběh a předem sděluje základní tragický výsledek.
  • Shakespeare střídá blankvers, rýmované verše i prózu. Vznešenější a citově vyhrocené situace bývají veršované, zatímco próza a lidovější humor se častěji objevují u vedlejších či komičtějších postav.

Jazykové prostředky ​

  1. Metafory a přirovnání – hlavně při líčení lásky a krásy; Julie bývá spojována se světlem, hvězdou nebo sluncem.
  2. Hyperbola – zesiluje intenzitu mladických citů i dojem osudovosti.
  3. Antiteze a kontrasty – láska × nenávist, světlo × tma, život × smrt, rod × jedinec, den × noc. Těmito protiklady je hra vystavěná skoro celá.
  4. Oxymórony – zvlášť na začátku u Romea, který v petrarkovské poloze spojuje protiklady a ukazuje vnitřní rozpor citů.
  5. Slovní hříčky a ironie – hlavně u Mercutia a Chůvy; zvyšují živost první poloviny hry a ostře kontrastují s pozdější tragédií.

Mini-tahák ​

  • Prolog / Chorus – předem oznámený tragický konec, osudovost, dva nepřátelské rody.
  • Ples u Kapuletů – Romeo ještě myslí na Rosalinu, ale na plese se zamiluje do Julie.
  • „Balkónová“ scéna – ve skutečnosti spíš zahrada a Juliino okno; láska, noc, tajemství, rychlé rozhodnutí ke sňatku.
  • Souboj Tybalt–Mercutio – klíčový zlom; Mercutiova smrt rozjede tragickou spirálu.
  • Lektvar a nedoručený dopis – tragická ironie a řetězec omylů; Bratra Jana zadrží kvůli podezření na mor.
  • Hrobka – Romeo zabije Parise, vypije jed, Julie se probudí a zabije se dýkou.

Co říct u zkoušení, aby bylo vidět, že to fakt znáš ​

Nejdůležitější je neříct jen, že je to „tragédie o velké lásce“. To je pravda asi na úrovni hrnečku se srdíčkem. Lepší je říct, že Shakespeare ukazuje střet mladého, spontánního citu s násilným světem rodové cti a staré nenávisti. Romeo a Julie neumírají jen kvůli lásce, ale hlavně kvůli prostředí, ve kterém je láska od začátku ohrožená.

Druhá chytrá věc je, že hra není od začátku jen temná. Naopak první část má energii, humor, slovní lehkost a skoro komediální rytmus. O to tvrdší je pak přechod k tragédii po Mercutiově smrti. A právě proto ten konec tak bolí: nejdřív to vypadá jako příběh mladé lásky, ale postupně se ukáže, že celý svět kolem ní je proti ní nastavený.