14/20: K. Čapek - R. U. R. 💦📖

Druh a žánr

• Literární druh: drama
• Žánr: vědeckofantastické / sci-fi drama, zároveň filozofické a varovné drama o technice, práci, moci a lidskosti
• „kolektivní drama o vstupní komedii a třech dějstvích“
• Dnešní čtenář ji může chápat jako utopicko-dystopické drama: projekt, který má lidstvo osvobodit od práce, skončí zánikem lidstva.

Autor

• Karel Čapek (1890–1938) byl český spisovatel, dramatik, novinář a esejista 1. poloviny 20. století.
• demokratický proud literatury
  • Karel Poláček, Eduard Bass
• R. U. R. byla vydána roku 1920 a mimořádně rychle se prosadila doma i v zahraničí.
• Hra proslavila slovo robot. Sám Karel připisoval návrh slova svému bratrovi Josefu Čapkovi
• Další známá díla: Bílá nemoc, Válka s mloky, Krakatit, Věc Makropulos.

Téma a motivy

• Téma: odlidštění člověka ve světě, který všechno poměřuje výkonem, výrobou a užitečností; varování před tím, když si člověk začne vyrábět život jako produkt a zredukuje bytost na funkci.
• Hlavní myšlenka: snaha „osvobodit lidstvo od práce“ může skončit katastrofou, pokud se ztratí odpovědnost, vztah k práci, úcta k životu a samotná lidskost. Hra se ptá, co vlastně dělá člověka člověkem: rozum, práce, duše, cit, láska, oběť? Kritika odlidštění člověka.
• Motivy: továrna a pásová výroba, levná práce, zrychlení, technický pokrok, uměle vyrobený život, duše, vzpoura, válka, neplodnost lidstva, pýcha člověka jako tvůrce, poslední člověk, nový Adam a Eva.

Časoprostor

• Děj se odehrává v blíže neurčené budoucnosti na ostrově, kde sídlí továrna Rossumovi univerzální roboti.
• Prostory jsou přesnější, než se v sešitech obvykle píše: ústřední kancelář továrny, pak Helenin salón v ředitelském domě a nakonec jedna z pokusných laboratoří továrny. Prostředí působí moderně, technicky a globálně, ale zároveň uzavřeně a klaustrofobně.
• Mezi vstupní komedií a vlastní hrou je časový skok deset let. To je přímo uvedeno v textu.

---

O knize / děj

Na začátku jsme v ústřední kanceláři továrny R.U.R. na ostrově. Reklamní slogany po stěnách jasně ukazují, že nejde o vědu pro vědu, ale o masovou výrobu levné pracovní síly. Do továrny přijíždí Helena Gloryová, dcera prezidenta Gloryho, která se vydává za zástupkyni Ligy humanity a chce robotům pomoci. Hned v úvodu se ukáže důležitá věc: Helena si spletla sekretářku Sullu s člověkem. Už tím Čapek naznačuje, že roboti nejsou žádné plechové mašiny, ale uměle vytvořené organické humanoidní bytosti.

Harry Domin, centrální ředitel R.U.R., Heleně vysvětluje historii robotů. Starý Rossum chtěl „vědecky sesadit Boha“ a uměle vytvořit člověka do všech detailů. Jeho pokusy byly strašlivě složité a nepraktické. Teprve mladý Rossum pochopil, že není třeba vyrábět „člověka“, ale pracovní stroj. Zjednodušil lidskou bytost tak, aby zůstalo jen to, co je potřebné k práci. Domin to říká brutálně jasně: mladý Rossum „vyhodil všechno, co neslouží přímo práci. Tím vlastně vyhodil člověka a udělal Robota.“ Tohle je jedna z nejdůležitějších vět celé hry.

Roboti v Čapkově hře tedy nejsou mechanické stroje v dnešním smyslu. Jsou to uměle vyráběné bytosti z biologické hmoty, sestavované průmyslově. Text mluví o nervových vláknech, žlázách, zažívacích rourách, montovně, sušárně a „čerstvých výrobcích“, kteří si zvykají na existenci. Čapkův robot je spíš vyrobený umělý člověk než kovový automat.

Vedení továrny obhajuje roboty ekonomicky i ideologicky. Jeden robot nahradí dva a půl dělníka, lidský „stroj“ je prý drahý a málo výkonný. Domin a ostatní věří, že až roboti převezmou práci, člověk bude konečně svobodný a bude dělat jen to, co miluje. Zní to jako technický ráj, ale už tady Alquist varuje, že v práci a námaze bývala i určitá lidská hodnota.

Na konci vstupní komedie Domin Helenu požádá o ruku a Helena na ostrově zůstane. Pak následuje skok o deset let. Ve vlastním ději jsou všichni o deset let starší a ukazuje se, že svět se mezitím výrazně změnil: roboti jsou rozšíření po celém světě, vyrábějí se ve velkém, používají se i vojensky a lidská civilizace se stává na jejich práci naprosto závislou. Hra přitom nenabízí jen „vzpouru strojů“, ale i obraz lidstva, které si samo podřízlo kořeny pohodlností a slepou vírou v efektivitu.

Zároveň se ukazuje, že Helena nikdy nepřestala roboty litovat. Není ale přesné tvrdit, že „vedení továrny přijalo její reformy“. Přesnější je toto: Dr. Gall už nějakou dobu experimentuje s odlišnými, složitějšími roboty, kterým dal větší mozek, citlivost a větší podobnost s lidmi. Helena tyto pokusy podporuje a sama se snaží dokázat, že se roboti mohou lidem vyrovnat. U robota Rádia (Radius) se pak projeví vzdor, nenávist a touha nebýt sluhou, ale pánem. Gall sám přiznává, že jeho „jiní“ roboti jsou vznětlivější a podobnější lidem, a že i nenávist je v tom smyslu „pokrok“.

Do hry vstupuje i další velký motiv: lidé přestávají mít děti. Helena se ptá, proč se přestaly rodit, a Gall odpovídá, že se vyrábějí roboti, je nadbytek pracovních sil a člověk je vlastně „přežitek“. Dokonce říká, jako by se příroda výrobou robotů urazila. Tím se do technického dramatu dostává hlubší biologická a existenciální rovina: lidstvo neumírá jen násilím, ale i tím, že ztrácí důvod pokračovat.

Pak přichází otevřený zlom. Roboti vydávají provolání, v němž tvrdí, že člověk je jejich parazit, a nařizují vyvraždění lidstva, přičemž továrny a stroje mají zůstat zachovány. Druhé dějství se mění v obležení: lidé uvnitř domu jsou odříznutí, venku stojí masa robotů. Helena v hrůze přizná, že spálila oba opisy rukopisu starého Rossuma, tedy tajemství výroby robotů. Udělala to ze strachu a ze soucitu, aby už nebylo možné vytvářet další zotročené bytosti, ale v danou chvíli tím zároveň odřízne lidem poslední šanci. Není to zrada, spíš tragický čin z dobrého úmyslu, který přijde pozdě.

Roboti nakonec továrnu dobudou a lidé kromě Alquista zahynou. Alquist je ušetřen ne proto, že by byl mocný, ale protože pracuje rukama, staví domy, a roboti ho proto považují za někoho „jako oni“. Radius přímo říká: „Je to Robot. Pracuje rukama jako Roboti.“ To je strašně důležitý moment. Čapek tím dává práci rukama, pokoře a konkrétnosti zvláštní důstojnost, zatímco velcí vynálezci a ředitelé zmizí.

Ve třetím dějství je Alquist posledním člověkem na světě. Roboti ho nutí, aby znovu objevil tajemství výroby, protože sami neumějí stvořit nové roboty a bez další reprodukce by i jejich vláda skončila. Alquist proto provádí pokusy, pitvy a zoufalé pokusy o pochopení Rossumova tajemství, ale nedaří se mu. Zároveň se hroutí pod tíhou samoty a viny. Člověk, který zbyl, není triumfální vítěz, ale vyčerpaný svědek zhroucené civilizace.

Teprve na konci si Alquist všimne něčeho zásadního u dvojice robotů Primus a robotka Helena. Primus se nabídne místo robotky Heleny k pitvě a ta je ochotná obětovat se za něj; oba projevují strach, cit, přináležitost a vzájemnou lásku. Když Primus řekne „My – my – patříme k sobě“, Alquist pochopí, že právě tohle je skutečný začátek nového života. Proto je propouští se slovy „Jdi, Adame. Jdi, Evo.“ Na konci čte z Bible o stvoření člověka a dochází k závěru, že život nezahyne, protože se znovu zrodí z lásky, ne z laboratoře.

---

Charakteristika postav

• Harry Domin – centrální ředitel R.U.R.; energický, inteligentní, vizionářský, ale i pyšný a zaslepený. Opravdu věří, že roboti osvobodí lidstvo, ale vidí člověka příliš systémově a ekonomicky. Je zosobněním technokratického idealismu, který nevidí cenu lidské přirozenosti.
• Helena Gloryová / paní Dominová – dcera prezidenta, citlivá, soucitná, idealistická. Do továrny přijíždí za Ligu humanity. Chce roboty bránit a „polidšťovat“, ale její dobré úmysly mají tragické důsledky. Není hloupá, spíš morálně znepokojená v prostředí, které všechno měří efektivitou.
• Alquist – stavitel, člověk práce rukama, skeptik mezi technokraty. Jako jediný opravdu cítí úctu k práci, pokoře a přírodnímu řádu. Na konci je posledním člověkem a právě on rozpozná v lásce Primuse a Heleny naději pro nový začátek.
• Dr. Gall – fyziolog a výzkumník, který experimentuje s „lepšími“ a citlivějšími roboty. Je důležitý, protože právě přes něj hra ukazuje, že přiblížit roboty člověku neznamená jen přidat duši, ale i vzpouru, vášeň a bolest.
• Radius – vzdorný robot, výrazný signál přicházející revolty. Nechce sloužit, chce vládnout. Je symbolem toho, že bytost obdařená rozumem a sebevědomím se nebude navždy spokojovat s rolí nástroje.
• Primus a robotka Helena – v závěru představují zrod nové kvality: cit, vzájemnost, oběť, lásku. Právě oni mají funkci nového „prvního páru“.
• Busman, Fabry, Hallemeier – vedoucí pracovníci R.U.R., každý zastupuje jinou stránku moderní civilizace: obchod, techniku, vědu, produktivitu. Nejsou to jen jednotlivci, ale i typy lidí, kteří přetvářejí svět bez dostatečné mravní brzdy.

Jazykové a kompoziční prostředky

• Dialogy jako střet idejí: práce vs. svoboda, technika vs. příroda, výkon vs. duše, výroba vs. láska. U Čapka se často nehádají jen postavy, ale celé myšlenkové světy.
• Technický a obchodní jazyk se střetává s etickým a biblickým jazykem. Z reklamních sloganů a objednávek robotů se postupně dostaneme až k otázce stvoření a spásy.
• Gradace: optimistický projekt osvobození lidstva od práce → první varovné signály → revoltující roboti → zánik lidstva → závěrečná naděje v novém počátku.
• Symbolika:
  • robot = člověk zredukovaný na výkon a užitek
  • továrna = civilizace řízená efektivitou
  • Rossumův rukopis = lidská pýcha hrát si na stvořitele
  • Primus a Helena = nový Adam a Eva
  • láska = jediná síla, která může skutečně obnovit život.
• Kontrast: na začátku moderní kancelář, reklama, výroba a obchod; na konci laboratorní ticho, poslední člověk a biblický tón. To je kompozičně hodně silné.

Mini „poznávačka“ (úryvky)

• reklamní slogany typu „Nejlacinější práce: Rossumovi Roboti“, výroba, kancelář, objednávky → začátek hry a technicko-obchodní svět R.U.R.
• Helena, Liga humanity, soucit s roboty, omyl se Sullou → úvodní etický konflikt
• Radius, vzdor, „nebudu pro vás pracovat“, „chci být pánem lidí“ → varovný signál robotího odporu
• řeči o tom, že se přestaly rodit děti a že je člověk „přežitek“ → hlubší civilizační krize
• spálený rukopis starého Rossuma → ztráta tajemství výroby a bod zlomu
• Alquist, pitva, Primus a robotka Helena → finále a naděje

Maturitní interpretace

• R. U. R. není jen hra o vzpouře robotů. Je to hlavně hra o tom, co se stane, když člověk sám sebe začne chápat jen jako výkonnou jednotku, a když práci, život i budoucnost předá logice výroby a zisku.
• Čapek neříká, že technika je sama o sobě zlá. Varuje spíš před odlidštěným používáním techniky a před pýchou člověka, který si myslí, že může vytvořit život a přitom vynechat duši, vztah, odpovědnost a lásku.
• Důležité je i to, že konec není úplně beznadějný. Lidstvo jako civilizace zahyne, ale život nezahyne, protože se znovu objeví tam, kde vznikne vztah a láska. To je proti čistě dystopickému čtení důležitá korekce.

Podobní autoři (téma, období)

• Mary Shelley (Frankensteinovo monstrum) – motiv uměle vytvořeného života a otázka odpovědnosti tvůrce za své dílo.
• H. G. Wells – vědeckofantastická literatura s varovným a společensky kritickým přesahem. .
• George Orwell – varovná literatura o systému, moci a ztrátě lidské svobody, i když méně technicistní než Čapek.

Co říct u zkoušení, aby bylo vidět, že to fakt znáš

Nejdůležitější je říct, že Čapkovi roboti nejsou kovové stroje, ale uměle vyrobené biologické bytosti, které vypadají jako lidé, jen byly zjednodušeny na práci. To je zásadní rozdíl a komise na to slyší, protože to odděluje Čapka od dnešních klišé o robotech.

A druhá chytrá věc: hra neříká jen „technika nás zničí“, ale spíš „zničí nás to, že jsme sami sebe zredukovali na technický problém“. Proto je tak důležitý Alquist a závěr s Primem a Helenou. Naděje nepřichází z lepší továrny ani lepšího vzorce, ale z toho, že se objeví láska, oběť a vztah. To je Čapkova poslední facka každému, kdo si myslí, že svět spraví excel a laboratoř.