Maturita 2026

Vzhled

Stáhnout jako MD

7/20: F. Kafka - Proměna 💦📖 ​

Druh a žánr ​

  • literární druh: epika
  • žánr: novela (krátká próza s jednou hlavní dějovou linií a výrazným zlomem – proměnou)
  • forma: próza
  • kompozice: 3 části (kapitoly), děj je převážně chronologický, otevírá se in medias res (čtenář je vržen rovnou do proměny bez jakékoli expozice)
  • moderní próza / modernismus, často se spojuje s existencialismem a místy i expresionistickou tísní; bývá řazena i k absurdní próze
  • typické je spojení absurdní situace s věcným, skoro klidným způsobem vyprávění (tzv. kafkovský paradox)
  • žánrově se někdy uvádí i jako groteskní podobenství / parabola

Autor ​

  • Franz Kafka (1883–1924) – pražský německy píšící autor židovského původu, 1. polovina 20. století
  • vystudoval práva na pražské německé univerzitě, pracoval jako úředník v Dělnické úrazové pojišťovně v Praze
  • celý život prožil v Praze (s krátkými výjezdy), zemřel mladý na tuberkulózu v sanatoriu Kierling u Vídně
  • patří k pražské německé literatuře (souputníci: Max Brod, Egon Erwin Kisch, Franz Werfel, Gustav Meyrink – autor Golema)
  • literárně řazen do moderny / modernismu, existencialismu, expresionismu; bývá označován za předchůdce absurdní literatury
  • Proměna (Die Verwandlung) – napsána na podzim 1912 (za pár týdnů), vydána knižně 1915 v Lipsku; patří mezi málo děl vydaných za autorova života
  • ve svých dílech často zachycuje:
    • odcizení (alienaci)
    • pocit viny a trestu bez jasné příčiny
    • tlak autorit (otec, šéf, úřad)
    • bezmoc člověka vůči rodině, společnosti nebo nepochopitelnému systému
  • typický je tzv. kafkovský svět:
    • absurdita
    • tísnivá atmosféra (úzkost, klaustrofobie)
    • nelogická, ale neotřesitelná pravidla
    • člověk, který nedokáže uniknout (labyrint, byrokracie)
  • další díla:
    • Proces / Der Process (1925) – román, posmrtně
    • Zámek / Das Schloss (1926) – román, posmrtně
    • Nezvěstný / Amerika (1927) – román, posmrtně
    • Ortel (Das Urteil, 1913) – povídka
    • V kárném táboře (1919) – povídka
    • Umělec v hladovění (1924) – povídka
    • Dopis otci – autobiografický text o vztahu k otci (posmrtně)
    • Deníky, Aforismy
  • před smrtí žádal přítele Maxe Broda, aby jeho rukopisy spálil; Brod tuto vůli nesplnil a díla vydal – díky tomu o Kafkovi vůbec víme

Téma a motivy ​

  • Téma: odcizení člověka, ztráta identity a situace, kdy je člověk přijímán jen potud, pokud je pro ostatní užitečný
  • Motivy:
    • proměna těla, změna
    • odcizení v rodině
    • vina a sebeobviňování
    • autorita otce
    • dehumanizace prací
    • stud a strach
    • nemožnost komunikace
    • uzavřený prostor
    • izolace
    • postupné vyřazení ze života
    • člověk jako přítěž
    • potenciální Oidipův komplex - odpor k otci

Časoprostor ​

  • čas i město nejsou přesně určeny, působí to jako měšťanské prostředí počátku 20. století (větší středoevropské město)
  • v textu padne adresa Charlottina ulice; naproti přes ulici je nemocnice (motiv lhostejné instituce, kterou Řehoř přestává rozeznávat)
  • děj se odehrává hlavně v bytě rodiny Samsových, především v Řehořově pokoji (zámek na dveřích, pohovka, prádelník, psací stůl, obraz dámy v kožešině)
  • děj trvá přibližně 3 měsíce – začíná za pošmourného deštivého rána, končí na konci března („Však už byl konec března.")
  • uzavřený prostor bytu zesiluje pocit izolace a bezvýchodnosti; Řehořův pokoj se postupně mění z domova v klec / smetiště (rodina sem odhazuje harampádí)
  • pohyb ven z bytu je až závěrečná tramvajová cesta za město – první výjezd rodiny po měsících, paradoxně až po Řehořově smrti

Děj ​

KAPITOLA I. Příběh začíná in medias res kultovní větou: „Když se Řehoř Samsa jednou ráno probudil z nepokojných snů, shledal, že se v posteli proměnil v jakýsi nestvůrný hmyz." Řehoř Samsa, obchodní cestující a živitel rodiny, se jednoho rána probudí proměněný v odporný hmyz (Kafka záměrně nespecifikuje druh – v originále „Ungeziefer" = havěť/hmyz; bývá si ho zobrazován jako brouk). Místo aby řešil samotnou podstatu proměny, přemýšlí hlavně prakticky: jak vstane z postele, jak stihne vlak a jak vysvětlí zpoždění do práce. Už tím Kafka ukazuje jednu z hlavních point: Řehoř je natolik sevřený prací a povinností, že i v absurdní situaci myslí nejdřív na zaměstnání. Z monologu se navíc dozvídáme klíčový kontext: Řehoř splácí dluh rodičů šéfovi a v práci zůstává jen kvůli rodině.

Do bytu přichází prokurista, protože Řehoř zmeškal vlak v pět a jeho nepřítomnost je hned podezřelá (šéf už mu zjevně podsouvá zpronevěru – „inkaso, jež vám bylo nedávno svěřeno"). Když se Řehoř konečně po hodinách dramatického vylézání z postele a otáčení klíče ústy dostane ke dveřím a otevře, prokurista zděšeně utíká sám od sebe po schodech (Řehoř ho marně pronásleduje), matka omdlí a otec ho holí a novinami zahání zpátky do pokoje, přičemž ho při protlačování dveřmi zraní (krev, ohavné skvrny na dveřích). Řehoř se tak okamžitě mění z živitele na problém, který je třeba skrýt.

KAPITOLA II. Zpočátku se o něj nejvíc stará jeho sestra Markétka (Grete). Nosí mu jídlo (zjistí, že mu teď chutnají zbytky, plesnivé jídlo, nahnilá zelenina, omáčky – ne čerstvé pokrmy, ani jeho oblíbené sladké mléko), staví mu misku s vodou a uklízí pokoj. Zároveň se ho ale bojí a štítí – pokaždé prudce otevře okno, jako by se dusila. Řehoř se proto sám schovává pod pohovku a později si tělo zakryje prostěradlem, aby sestru ušetřil pohledu. Uvnitř zůstává lidský: rozumí, vzpomíná, cítí lítost i stud, ale lidé jeho mluvě nerozumí. Naopak on rozumí jim a odposlouchává rozhovory za dveřmi. Služka prosí o okamžité propuštění a odchází.

Postupně se ukazuje, že rodina byla na Řehoři ekonomicky závislá. Z otcových výkladů Řehoř zjistí, že otec si z bankrotu před 5 lety potajmu zachránil malý kapitál a část Řehořových výdělků odložil – Řehoř tedy zbytečně tak dlouho dřel a splácel dluh, který by byl mohl být dávno splacený. Otec znovu nastupuje do práce jako sluha v bance (nosí livrej se zlatými knoflíky a čepicí s monogramem), matka si přivydělává šitím jemného prádla pro módní závod, sestra (sotva sedmnáctiletá) dělá prodavačku a večer se učí těsnopisu a francouzštině. Tím se mění postavení v rodině: Řehoř už není potřebný a stává se přítěží. Také získává nový hmyzí způsob života – leze po stěnách a po stropě, zanechává lepkavé stopy.

Důležitý zlom nastane ve chvíli, kdy matka a Markétka začnou z pokoje odnášet nábytek (prádelník, psací stůl), aby měl Řehoř víc místa k lezení. Řehoř to ale nevnímá jako pomoc, nýbrž jako důkaz, že se definitivně přestává počítat s jeho lidskostí a minulým životem. Snaží se jim v tom zabránit – ochránit aspoň obraz dámy v kožešině (vystřižený z časopisu a zarámovaný), na kterém lpí jako na poslední stopě svého dřívějšího světa, a přilepí se k němu na zeď. Matka ho při stěhování zahlédne na tapetě, omdlí; Markétka utíká do vedlejšího pokoje pro esence, aby ji vzkřísila, láhvička spadne a střep poraní Řehoře na obličeji. Mezitím se vrací otec z práce (v livreji sluhy), myslí si, že Řehoř matku napadl, a začne po něm házet jablka z misky na kredenci. Jedno mu zavadí o hřbet a sklouzne, druhé se mu přímo zaryje do hřbetu a zůstane v něm uvízlé jako „viditelná upomínka" – nikdo se ho neodváží vyndat. Jablko v ráně hnije a Řehoř od té chvíle výrazně slábne. Matka prosí otce, aby ušetřil Řehořův život.

KAPITOLA III. Jablko zůstává v Řehořově těle a stoná víc než měsíc. Hluboká rána mu trvale zhorší pohyblivost (na lezení po stěnách už nemá síly). Otec ho přesto začne brát zase jako člena rodiny – večer se otevírají dveře a Řehoř se smí dívat z přítmí na rodinu u stolu. Pokoj se postupně mění v odkladiště nepotřebných věcí. Rodina i nová stará posluhovačka sem odhazují harampádí; pokoj zaplňuje prach, špína, šmouhy a Řehoře pokrývá vlákna, vlasy a zbytky jídla. Posluhovačka se Řehoře nebojí, oslovuje ho „ty starý hovnivále" a nahlíží k němu jen pro zábavu. Do bytu si navíc nastěhují tři vážné pány s plnovousy (podnájemníci), aby zlepšili finanční situaci. Rodina se snaží působit normálně a spořádaně, Řehoře utajuje jako ostudné tajemství.

V závěru hraje Markétka pánům na housle. Řehoře hudba silně přitáhne („Byl zvířetem, že ho hudba uchvacovala? Měl pocit, jako by se před ním otvírala cesta k vytoužené neznámé potravě."), protože v ní cítí něco krásného a lidského. Vyleze z pokoje (zaprášený, špinavý) a chce být nablízku sestře – sní o tom, že ji vezme do svého pokoje, políbí ji na krk a oznámí jí, že ji chtěl poslat na konzervatoř. Pánové si ho všimnou, znechuceni dají okamžitou výpověď a odmítnou platit. Právě tady dojde k definitivnímu zlomu: Markétka prohlásí, že „to" musíme se pokusit zbavit (přechází z „on" na „to", odmítá Řehoře oslovit jménem). Klíčová věta: „Musíš jen přestat myslet na to, že je to Řehoř. (…) Kdyby to byl Řehoř, dávno by už uznal, že lidé nemohou žít pohromadě s takovým zvířetem, a byl by dobrovolně odešel." Tím padne konečný rozsudek.

Řehoř se vrátí do pokoje (sestra za ním klíčem zamkne – „Konečně!"), přestane jíst a vzpomíná na rodinu s dojetím a láskou. Je přesvědčen, že musí zmizet (ještě pevněji než sestra). Ve tři hodiny ráno ještě žije, za úsvitu mu z chřípí slabě unikne poslední dech – umírá vyčerpáním, hladem a následky zranění. Ráno ho najde posluhovačka („Pojďte se podívat, ono to chcíplo; leží to tam dočista chcíplé!"). Tělo je „úplně placaté a suché". Rodina nepocítí především smutek, ale úlevu – otec se křižuje a říká „teď můžeme poděkovat Pánubohu". Vyhodí podnájemníky („Okamžitě opusťte můj byt!") a napíší tři omluvné dopisy do práce. V samém závěru odjedou tramvají na výlet za město, vůz je „prozářen sluncem". Plánují novou, lepší budoucnost (menší a levnější byt) a uvědomí si, že Markétka rozkvetla v krásnou a kyprou dívku – je čas najít jí ženicha. V cíli cesty Markétka první vstává a „protáhne své mladé tělo". Konec je paradoxně skoro optimistický, ale právě tím působí krutěji: Řehořova smrt rodinu nezničila, naopak jí uvolnila cestu dál.

Charakteristika postav ​

  • Řehoř Samsa (Gregor) – hlavní postava; obchodní cestující (textilní vzorky), pracovitý, obětavý a citlivý syn, který sám živí rodinu a splácí dluh rodičů u šéfa; nemá osobní život ani záliby (jen vyřezává lupenkovou pilkou); po proměně zůstává uvnitř lidský (rozumí lidem, cítí stud, lítost, lásku k sestře), ale navenek je pro všechny odpudivý a nesrozumitelný; postupně rezignuje, když pochopí, že je pro rodinu už jen zátěží; ve vojenské fotografii visící v pokoji bývalý poručík – symbol jeho ztracené důstojnosti
  • Markétka (Grete) Samsová – Řehořova sedmnáctiletá sestra; zpočátku pečující a nejvíce chápavá (sama pro sebe se stylizuje do role „znalce" Řehořovy situace), později praktická a tvrdá; vyřkne nad ním rozsudek smrti („pryč musí"); její vlastní proměna – z dítěte v dospělou, „kyprou" dívku připravenou na vdavky – je paralelní k Řehořově proměně a tvoří ironickou pointu závěru
  • Pan Samsa (otec) – autoritativní, výbušný; zpočátku zlomený starý muž zahalený v županu, závislý na synovi; po Řehořově proměně znovu ožívá, ztloustlý se napřímí, obleče si livrej sluhy v bance se zlatými knoflíky a získá moc a sebevědomí; vůči Řehořovi vystupuje násilně (hůl, jablko)
  • Paní Samsová (matka) – citově rozpolcená, slabší, trpí záduchou / dušností; syna lituje („vždyť je to můj nešťastný syn"), chce za ním, ale při pohledu na něj omdlévá; nakonec mlčky souhlasí se sestřiným verdiktem
  • Prokurista – zástupce neosobního pracovního systému, šéfova „stvůra bez páteře"; přichází Řehoře kontrolovat a podsouvá mu zpronevěru; po spatření Řehoře paniky utíká – ukazuje, že člověk je ceněn jen jako pracovní síla
  • Služka Anna – po prvním dni propuštěna na vlastní žádost; přísahá, že nic neprozradí
  • Stará posluhovačka – mohutná vdova s bílými vlasy; jediná se k Řehořovi chová bez sentimentu i bez zvláštní hrůzy, oslovuje ho „starý hovnivále"; nakonec ho najde mrtvého a oznámí to slovy „ono to chcíplo"; pak je vyhozena, protože její bezohlednost rodině překáží
  • Tři podnájemníci s plnovousy – symbol cizího, chladného a užitkového světa, do kterého už Řehoř vůbec nepatří; dají okamžitou výpověď a odmítnou zaplatit

Jazykové a kompoziční prostředky ​

  1. Kontrast věcného stylu a absurdního děje

    Hrůzná proměna je popisována skoro klidně a civilně, bez emocí, jako úřední zpráva či zdravotní komplikace, což vytváří ještě silnější tíseň. Otevírá to volnou interpretaci.

  2. Er-forma s těsnou perspektivou Řehoře (vnitřní fokalizace)

    Vyprávění je ve 3. osobě, ale svět vnímáme hlavně přes Řehořovo vědomí (polopřímá řeč, vnitřní monolog). Po Řehořově smrti se perspektiva uvolní a sleduje rodinu zvenčí – závěrečné kapitoly tak působí chladně objektivně.

  3. Nevysvětlená proměna (absence motivace)

    Kafka vůbec neřeší příčinu („jak a proč"), důležité jsou jen důsledky pro člověka a jeho vztahy. Žádné nadpřirozeno se v textu nereflektuje, všichni proměnu přijmou jako fakt.

  4. Jazyk

    • spisovný, věcný, přesný, místy úřední
    • dlouhá, složitá souvětí s mnoha vsuvkami (typické pro Kafku); kontrast s krátkými, údernými promluvami v dialozích
    • ironie a černý humor (otcova livrej, jablko, posluhovačka říkající „ono to chcíplo", optimistický závěr nad mrtvolou)
    • minimum metafor, ale silná symbolika
    • přímá řeč rodiny vs. nesrozumitelné pípání Řehoře (jazyková izolace)

  5. Symbolika

    • hmyz / krunýř = odlidštění, pocit méněcennosti, společenská nepřijatelnost, dehumanizace pracovní silou
    • pokoj / dveře / klíč = izolace, bariéra mezi Řehořem a okolím; klíč otáčí ústy (proměna ve věc)
    • jablko zaryté v zádech = násilí otce, biblický motiv viny a hříchu, trvalé zranění (jablko hnije v ráně jako svědomí)
    • housle / hudba = zbytek lidskosti, citlivosti a touhy po smyslu; volání po umění uprostřed zvířecí existence
    • obraz dámy v kožešině = poslední stopa Řehořova lidského světa, sexuální/estetická vzpomínka, na které doslova fyzicky lpí
    • nábytek = minulá lidská identita, kterou Řehoř ztrácí
    • livrej otce = převzetí role autority, kterou dosud zastával Řehoř
    • tramvaj a slunce na konci = nový začátek rodiny / krutě ironický kontrast s Řehořovou smrtí

  6. Gradace

    proměna → izolace → ekonomická náhrada (rodina pracuje) → zranění jablkem → degradace pokoje (smetiště) → ostuda před podnájemníky → sestřin verdikt („pryč musí") → smrt → výlet rodiny

Mini-tahák (klíčové citáty) ​

  • Incipit: „Když se Řehoř Samsa jednou ráno probudil z nepokojných snů, shledal, že se v posteli proměnil v jakýsi nestvůrný hmyz."
  • Práce nad lidstvím: „Ach bože, jaké jsem si to vybral namáhavé povolání! Den co den na cestách."
  • Prokurista o Řehořově hlase: „To byl zvířecí hlas."
  • Hudba a touha: „Byl zvířetem, že ho hudba uchvacovala?"
  • Sestřin rozsudek: „Musíme se toho hledět zbavit. (…) Musíš jen přestat myslet na to, že je to Řehoř."
  • Smrt: „Pak mu hlava sama od sebe docela poklesla a z chřípí mu slabě unikl poslední dech."
  • Reakce posluhovačky: „Pojďte se podívat, ono to chcíplo; leží to tam dočista chcíplé!"
  • Otec po smrti: „Nuže, teď můžeme poděkovat Pánubohu."
  • Závěr (ironie): rodina si všimne, že Markétka „rozkvetla v krásnou a kyprou dívku" – je čas najít jí ženicha.

Možná interpretace ​

Základní a nejbezpečnější interpretace je tahle:

  • Řehořova proměna ukazuje, jak rychle člověk ztratí důstojnost, když už není užitečný
  • rodina ho přijímá hlavně potud, pokud vydělává peníze a zajišťuje chod domácnosti
  • když tuto roli ztratí, je postupně vytlačen na okraj a odlidštěn
  • novela tak ukazuje odcizení, podmíněnou lásku, tlak rodiny a ztrátu identity

Moje interpretace:

Může to připomínat zkušenost transgender člověka v nepodporující rodině: když „vyjde ven“ s tím, kým je, část blízkých může zpočátku projevit určitou podporu (sestra), ale tlak okolí, strach a stud mohou vést k postupnému odcizení a odmítnutí. Symbolické je i „jablko“, kterým ho otec zraní – může představovat slovní útok, urážku nebo trauma od autority, které se „zasekne“ a dlouhodobě bolí a oslabuje a člověka ve finále dožene až k tomu se “stáhnout a přestat jíst” či rovnou k sebevraždě. Proměna se tak dá chápat nejen doslova jako absurdní děj, ale i jako obraz toho, jak může odmítání a izolace člověka psychicky i fyzicky zlomit.

Autor, historický kontext ​

Franz Kafka

  • narodil se v Praze
  • psal německy
  • měl židovský původ
  • bývá spojován s pražskou německou literaturou a moderní světovou prózou
  • pracoval v úřednickém prostředí, což se promítá i do jeho děl
  • měl složitý vztah s otcem, který se odráží v motivech autority, viny a tlaku
  • často se mluví o tzv. trojí izolaci:
    • Žid mezi křesťanskou většinou
    • Němec mezi Čechy
    • citlivý intelektuál v prostředí praktické měšťanské rodiny
  • před smrtí chtěl, aby jeho rukopisy byly zničeny, ale jeho přítel Max Brod je nevydal napospas ohni a naštěstí je zveřejnil
  • další díla:
    • Proces – Josef K. je zatčen a souzen, aniž přesně ví proč
    • Zámek – zeměměřič K. se marně snaží proniknout k úřadům zámku
    • Nezvěstný / Amerika – příběh mladíka vyvrženého do cizího světa

Podobní autoři (téma, období) ​

Světová literatura – existencialismus, absurdita, modernismus:

  • Albert Camus – Cizinec, Mýtus o Sisyfovi – absurdita, odcizení, člověk v nesmyslném světě (Camus se ke Kafkovi přímo hlásí)
  • Jean-Paul Sartre – Nevolnost, Zeď – existenciální úzkost, svoboda, osamění, nicota
  • Nikolaj Vasiljevič Gogol – Nos, Plášť – groteskno, absurdita, deformovaná realita, drobný úředník jako oběť (Kafka Gogola obdivoval)
  • F. M. Dostojevskij – Zločin a trest – téma viny a trestu bez jasné příčiny
  • James Joyce, Marcel Proust – evropský modernismus, vnitřní monolog, časoprostor vědomí
  • Hermann Hesse, Robert Musil – německy psaná meziválečná moderna

Pražská německá literatura (Kafkův přímý okruh):

  • Max Brod – přítel a vydavatel Kafkových rukopisů
  • Franz Werfel – básník, prozaik
  • Egon Erwin Kisch – „zuřivý reportér"
  • Gustav Meyrink – Golem – pražská fantastika, tísnivá atmosféra

Česká literatura – paralely:

  • Jaroslav Hašek – Osudy dobrého vojáka Švejka – absurdita rakouské byrokracie, „malý člověk" v nesmyslném systému (současník)
  • Bohumil Hrabal – grotesknost, banalita, absurdita v každodennosti
  • Ladislav Fuks – Spalovač mrtvol, Pan Theodor Mundstock – tísnivá atmosféra, psychický rozklad, odlidštění (přímo navazuje na kafkovskou tradici)
  • Karel Čapek – R.U.R. – člověk redukovaný na pracovní funkci (paralela viz níže)
  • Egon Hostovský – existencialistická próza
  • Richard Weiner – česká moderna, úzkost

🪲 Interpretace ​

Hlavní teze: Interpretace vycházející z epilogu Josefa Čermáka. Zaměřuje se na sociální a psychologickou kritiku moderní společnosti a postavení jedince v systému.

1. Práce jako nástroj odcizení (Alienace) ​

  • Práce nad lidskostí: Řehořova proměna není jen fyzická. Je to vyvrcholení procesu, který začal už dávno v zaměstnání. Řehoř přestal existovat jako člověk a stal se pouhou „funkcí“.
  • Nemoc jako překážka: Absurdita situace spočívá v tom, že Řehoř vnímá svou proměnu v hmyz primárně jako „zdravotní komplikaci“, která mu brání v cestě do práce.
  • Strach z prokuristy: Místo aby Řehoř řešil, že má krovky, snaží se prokuristovi vysvětlit, že hned přijde. To ukazuje na naprostou ztrátu vlastní identity a totální podřízení se autoritě a systému.

2. Ztráta osobnosti a "Kolečko v systému" ​

  • Sebe-odcizení: Řehoř se tak moc snažil vyhovět nárokům zaměstnání a splácet dluhy rodiny, až se odcizil sám sobě. Jeho vnitřní svět přestal existovat.
  • Děs z nečinnosti: Když nemůže pracovat, je konfrontován s prázdnotou své existence. Nečinnost (bytí sám sebou) ho děsí, protože v té chvíli zjišťuje, že mu z jeho „já“ nic nezbylo.
  • Zpětné polidštění: Paradoxně se Řehoř začíná „polidšťovat“ až ve chvíli, kdy už není pro systém užitečný. Například když poslouchá sestru hrající na housle – skrze umění a emoce znovu objevuje lidské city, které v práci musel potlačit.

3. Falešná hra rodiny ​

  • Nevděk jako norma: Rodina přijala Řehořovu roli živitele jako samozřejmost. Jeho sebeobětování brali jako automatickou službu, aniž by vnímali jeho niterný konflikt nebo vyčerpání.
  • Role parazita: Zatímco se Řehoř cítí vinen, že rodině nemůže pomáhat, rodina (otec, matka, Markéta) se ukazuje v pravém světle. Jakmile Řehoř přestane vynášet peníze, stává se pro ně odporným břemenem.
  • Parazitismus naruby: Rodina, která dříve tvrdila, že nemůže pracovat, najednou po Řehořově proměně zjišťuje, že je velmi schopná se o sebe postarat. Řehoř byl v podstatě zneužit k jejich pohodlí.

Vlastní názor ​

Úžasné, nadčasové dílo a vlastně i smutné. Pro člověka bez citu v umění to upřímně ani moc neřekne (brouk? proč?) - celé dílo je vlastně vedeno tím absurdním / groteskním způsobem a člověk z toho vidí jen jakousi nevysvětlenou smutnou, pochmurnou povídku. Zatímco ta interpretace s tím, že se vlastně Řehoř do stavu brouka sám prací dopracoval (ztrácel díky práci lidskost, až se dostal do podoby brouka, vlastně i v chvíli s prokuristou v domě se pořád snaží odejít a marně prokuristovi vysvětluje, ať se u šéfa přimluví... I přes to, že v průběhu díla ztrácí lidskost samotná rodina, ukazuje se, jak se s ním počítalo především jako hlavního "finančního tahače" rodiny, zrada otce - tímhle prochází nejpomaleji dcera. i u které to nakonec bohužel také skončí špatně.. Vlastně i ten kontrast na konci, kde Řehoře MRZÍ, že se s ním nepočítá, jako s člověkem vs. ten začátek. Neskutečně silné.

Četlo se mi to o něco hůř, starší jazyk a syntaxe vět mě nutila číst jeden odstavec třeba třikrát...

Mezilitarální paralely (přes maturitní seznam) ​

Společný princip: systém (nebo společnost) tě redukuje jen na tvoji užitečnost.

  • R. U. R. (Čapek) – Čapkovi roboti jsou rovnou vyrobeni bez „zbytečného“ (housle, radost, city), čistě jako levná pracovní síla. Mladý Rossum „vyhodil všechno, co neslouží přímo práci“. To je systémové, hromadné provedení toho samého principu, který v Proměně postihne Řehoře jako jednotlivce: jakmile přestane vydělávat, rodina ho odhodí jako parazita – jeho lidská hodnota byla jen v penězích.
  • Pygmalion (Shaw) – Higgins bere Lízu úplně stejně. Ne jako člověka s city, ale jako fonetický experiment a projekt ve své laboratoři. Jakmile splní účel sázky, přestane ho zajímat. U Kafky funkce končí biologicky (Řehoř se promění), u Shawa sociálně (Líza dosáhne kýženého stavu) – v obou případech je pak postava zbavena „užitečnosti“ a najednou nemá hodnotu.
  • Osudy dobrého vojáka Švejka (Hašek) – stejné období, stejný středoevropský prostor (Praha + rakouská byrokracie). Oba autoři ukazují absurditu systému, který drtí jedince. Hašek to dělá groteskou a smíchem, Kafka tísnivou snovou logikou – obě cesty vedou ke stejnému závěru: byrokracie a moc jsou iracionální.
  • Spalovač mrtvol (Fuks) – pan Kopfrkingl prochází obdobnou proměnou identity, jen opačným směrem: ze servilního maloměšťáka se stává nelidský vrah. U Kafky se proměna stane proti vůli postavy (a okolí ji zavrhne); u Fukse postava sama přijme nelidskou identitu (a systém ji odmění). Obě prózy spojuje tísnivá atmosféra, motiv „domácí" autority, která se zvrhne.
  • Proces (Kafka) – sám Kafka rozvíjí stejný princip: Josef K. je nevysvětlitelně zatčen a souzen, aniž ví proč; stejně absurdní zlom jako u Řehoře, stejná nemožnost obrany.

Doplňující kontext k autorovi (k mluvení) ​

  • Trojí izolace Franze Kafky (často citovaný klíč k jeho dílu):
    1. Žid v křesťanské většině
    2. Němec mezi Čechy
    3. citlivý intelektuál v praktické měšťanské rodině (a navíc syn dominantního otce)
  • Vztah k otci – Hermann Kafka byl autoritativní obchodník; Franz se před ním cítil jako selhání. Tento konflikt rozpracoval ve známém Dopise otci (1919, otci nikdy nepředaném) a promítá se i do Proměny (otec jako násilná autorita, jablko, livrej, znovuzískaná moc po synově degradaci).
  • Existencialismus a Kafka – sám Kafka existencialistou nebyl (umírá 1924, dřív než vrcholí Sartre/Camus), ale existencialisté ho považují za předchůdce. Camus o Kafkovi píše v Mýtu o Sisyfovi esej Naděje a absurdita v díle Franze Kafky.
  • Recepce v ČSR – za první republiky Kafka v češtině téměř neznámý; do češtiny ho začínají překládat až po válce (po liblické konferenci 1963 přichází tzv. kafkovská renesance v Československu, ovlivňuje Hrabala, Fukse, Páral).

Typické chyby / fake fakta (POZOR u zkoušení) ​

  • Kafka nebyl Rakušan ani „Němec" v národnostním smyslu – byl pražský Žid píšící německy (občanstvím Rakousko-Uhersko, pak ČSR).
  • Proměna je novela, ne román.
  • Hmyz není v textu blíže specifikován – Kafka záměrně napsal jen „nestvůrný hmyz" / „havěť" („Ungeziefer"). Označení „brouk" je až ustálená tradice překladu/ilustrací. Kafka dokonce vydavateli zakázal hmyz nakreslit na obálku.
  • Proměna NEvyšla posmrtně – vyšla už 1915 za Kafkova života (na rozdíl od Procesu, Zámku, Ameriky).
  • Řehoř nespáchá sebevraždu – umírá vyhladněním a následky zranění (jablko v zádech). Pasivně se „vzdá".
  • Jablko mu otec zaryje do hřbetu, ne do hlavy nebo přední části těla; zůstane v něm uvíznuté jako „viditelná upomínka", nikdo se ho neodváží vyndat, hnije v ráně.
  • Mrtvého Řehoře najde posluhovačka, ne sestra ani matka.
  • Otec po proměně pracuje jako sluha v bance (livrej se zlatými knoflíky) – ne jako úředník.
  • Děj se odehrává přibližně 3 měsíce, končí na konci března – ne „rok" nebo „roky".