Vzhled
8/20: Karel Jaromír Erben - Kytice 💦
Druh a žánr
- lyriko-epika
- sbírka lyricko-epických básní, převážně balady - básně s ponurým dějem, tragické
- celkem 13 skladeb
- ne všechny skladby jsou čisté balady:
- Kytice a Věštkyně mají spíš rámcový a symbolický charakter
- Zlatý kolovrat a částečně Lilie mají blízko i k pohádce / pověsti
- typické rysy:
- dějovost
- osudovost
- nadpřirozeno
- vina a trest
- pravidla: jejich porušení = trest
- matka x dítě
- rouhání
- silná pointa
- první vydání vyšlo roku 1853 (12 skladeb), později byla sbírka rozšířena o Lilii, takže se dnes běžně pracuje s verzí o 13 skladbách
Autor
- Karel Jaromír Erben
- český básník, historik, archivář a sběratel lidové slovesnosti
- patří do české literatury národního obrození (od konce 18. do poloviny 19. století)
- jeho tvorba souvisí s romantismem, ale silně čerpá z folkloru, lidové slovesnosti a národní tradice
- typické motivy:
- vina
- trest
- pravidla: jejich porušení = trest
- rodina: matka x dítě
- osud
- rouhání
- vyslovené přání - kletba
- nadpřirozené bytosti
- lidový mravní řád
Téma a motivy
- Téma sbírky: porušení mravního, rodinného nebo božího řádu a jeho následky
- Hlavní myšlenka: člověk nese odpovědnost za své jednání; vina přináší trest, někdy ale i možnost pokání a vykoupení
Motivy:
- matka a dítě
- svědomí
- vina
- smrt
- hřbitov
- voda
- les
- noc
- kletba
- slib
- svatba
- nadpřirozené bytosti
- osud
Časoprostor
- neurčený „starý“ čas, působí jako lidová minulost
- typicky vesnice a příroda: les, rybník, pole, hřbitov
- časté jsou hraniční prostory:
- práh domu
- hřbitov
- voda
- noc
- právě v těchto místech se často stírá hranice mezi skutečným a nadpřirozeným
Kompozice
- sbírka bývá vykládána jako promyšleně komponovaný celek
- některé skladby se tematicky zrcadlí nebo doplňují:
- matka–dítě
- návrat mrtvého
- vina a svědomí
- zásah nadpřirozena
- úvodní Kytice a závěrečná Věštkyně bývají chápány jako rámec sbírky
- sbírka tak nepůsobí jen jako soubor jednotlivých balad, ale jako celek propojený motivy a významy
Děj / obsah sbírky
1. Kytice (zrcadlí Věštkyni)
Úvodní skladba je spíš symbolický rámec celé sbírky než klasická dějová balada. Zemře matka a po ní zůstanou malé siroty. Děti chodí každé ráno na její hrob a hledají ji, protože její ztrátu neumějí přijmout. Jejich pláč a věrnost „dojmou“ mrtvou matku natolik, že na jejím hrobě vyroste drobná kytice mateřídoušky. Ta pak funguje jako znamení, že mateřská láska nezmizela ani po smrti. Není tu žádný krvavý zvrat jako v jiných baladách, spíš něžný, ale zároveň smutný začátek: už první báseň říká, že pouto mezi matkou a dítětem je v Erbenově světě skoro posvátné.
Pointa: mateřská láska a ochrana přetrvávají i po smrti.
Společný zrcadlící motiv: Národní rámec, vlastenectví a naděje.
2. Poklad (zrcadlí Dceřina kletba)
Chudá žena jde na Velký pátek s malým dítětem kolem skály, která se zázračně otevře a ukáže obrovské bohatství. Uvnitř je zlato a stříbro, prostě všechno, co by jí mohlo převrátit život naruby. Žena nejprve dítě posadí stranou, dá mu na hraní peníze a sama začne horlivě nabírat poklad do klína a do šátku. Dítě na ni přitom volá „haha, mama“, ale ona už víc vnímá lesk kovu než vlastní dítě. Když pak doběhne domů, zjistí, že všechno, co si odnesla, je pryč: stříbro v truhle se změnilo v kamení a zlato v šátku a klíně v obyčejnou hlínu. V tu chvíli jí dojde, že v jeskyni nechala dítě. To je skutečný trest, ne jen ztracený poklad. Celý rok chodí ke skále, modlí se, pláče a činí pokání. Když se skála po roce znovu otevře, najde dítě živé a veselé, jako by pro něj uplynula jen chvilka. Teď už si nebere nic, jen dítě.
Tahle balada je důležitá tím, že ukazuje pokušení skoro jako zkoušku duše: matka selže, ale svou vinu pochopí a je jí dána možnost nápravy.
Pointa: skutečná hodnota není zlato, ale dítě; chamtivost se trestá, ale pokání může přinést odpuštění.
Společný motiv: Mateřská vina a narušený vztah k dítěti.
3. Svatební košile (zrcadlí Vrba)
Dívka dlouho čeká na svého milého, který je pryč. V noci klečí před obrazem Panny Marie a v zoufalství si přeje, aby se milý vrátil, nebo aby si pro ni raději přišla smrt. Tohle je klíčové: neštěstí nezačne až příchodem mrtvého, ale už tím neuváženým přáním. V noci skutečně někdo zaklepe a za dveřmi stojí její milý. Jenže čtenář postupně poznává, že není živý. Dívka s ním vyjde do noci a on ji vede čím dál děsivější krajinou. Cesta připomíná svatební obřad převrácený naruby: místo k životu jde dívka ke hrobu. Milý ji nutí zahazovat věci (růženec, křížek) spojené s vírou a ochranou, čímž ji zbavuje posledních jistot. Když dojdou ke hřbitovu, je jasné, že si ji mrtvý chce odvézt mezi mrtvé. Dívka se na poslední chvíli ukryje v kapli a začne se modlit. Mrtvý se nemůže dostat dovnitř a s příchodem rána, kokrháním kohouta a světlem jeho moc končí.
Balada funguje jako horor i jako mravní varování: touha (rouhání), která se vymkne řádu, může přivolat smrt.
Pointa: zoufalá, rouhavá prosba může člověka zavést ke smrti; poslední záchrana přichází skrze víru.
Společný motiv: Mrtvý zasahuje do života živých / přeměna člověka.
4. Polednice (zrcadlí Vodník)
Matka doma vaří a její malé dítě zlobí, křičí a nechce se utišit. Matka je čím dál nervóznější a v hněvu začne dítěti vyhrožovat, že zavolá Polednici. Jenže v Erbenově světě slovo není nevinné. Polednice skutečně přichází, plíží se jako stín a natahuje po dítěti ruce. Matka propadne panice, tiskne dítě k sobě čím dál silněji a ve chvíli, kdy do domu vstoupí otec, je už pozdě: dítě je v jejím sevření mrtvé. Síla té balady je v tom, že tragédie nevzniká jen „protože přišlo strašidlo“, ale hlavně proto, že matka nezvládla hněv a proměnila běžnou výhrůžku ve smrtící situaci.
Pointa: nezvládnutý hněv a vyslovená hrozba mohou zabít doslova, ne jen obrazně.
Tady je zrcadlení celkem jasné – nadpřirozená bytost (démon) krutě naruší rodinu a zabije dítě.
5. Zlatý kolovrat (zrcadlí Záhořovo lože)
Král při lovu narazí na krásnou Dorotku a zamiluje se do ní. Slíbí, že se pro ni vrátí a vezme si ji. Když Dorotka později jede s macechou a její dcerou do zámku, obě ženy ji v lese zavraždí: useknou jí ruce a nohy, vypíchnou oči a její místo u krále zaujme macešina dcera. Nejde tedy jen o vraždu, ale i o krádež identity. Král si podvod zpočátku neuvědomí. Do děje pak vstoupí tajemný stařec, který najde v lese Dorotčino tělo, odnese jej a postupně posílá chlapce prodávat do zámku kouzelné předměty: zlatý kolovrat, zlatý přeslen a zlatý kužel. Macecha s dcerou po nich touží tak silně, že za ně vždy dají část Dorotky těla, kterou při zločinu získaly. Stařec pak všechny části spojí a pomocí živé vody Dorotku oživí. Když se král vrátí z vojny a chce, aby mu falešná nevěsta předla, kolovrat sám zpívá a odhalí celý zločin. Král pochopí, že byl podveden, vrátí se k Dorotce a vlkodlaci roztrhají macechu i sestru stejným způsobem, jakým zabily Doru.
Pointa: pravda a spravedlnost nakonec vyjdou najevo; zlo se obrátí proti viníkům.
Poznámka: tato skladba má blíž k pohádce než k čisté baladě.
Společný motiv: Pohádkovost, velká vina a – jako jediné ve sbírce – vykoupení a pokání
6. Štědrý den (zrcadlí Holoubek)
Dvě dívky, Marie a Hana, chtějí na Štědrý večer nahlédnout do své budoucnosti pomocí lidového věštění. Jdou v noci k vodě a snaží se na hladině spatřit, co je čeká. Jedné se zjeví obraz svatby a ženicha, druhé rakev a pohřeb. Erben pak nechá obě vize během roku přesně naplnit: jedna dívka se opravdu vdá, druhá zemře. Silnější je myšlenka osudu: člověk nemá násilím odhrnovat závěs budoucnosti, protože vědět dopředu, co přijde, může být děsivější než nevědět.
Erben říká: „Však lépe v bludu sníti, před sebou čirou temnotu, nežli budoucnost odhaliti, strašlivou poznati jistotu“ - blue pill > red pill
Pointa: člověk by neměl chtít znát svůj osud, protože odhalená budoucnost může přinést spíš tíhu než jistotu. Lidové tradice, nezvratnost osudu, střet života a smrti.
Zrcadlení: Láska, smrt a nevyhnutelný osud (věštba/svědomí).
7. Holoubek
Mladá žena oplakává mrtvého manžela, první den pláče, druhý den už je zticha, třetí den na mrtvého úplně zapomene a do měsíce už šije svatební šaty. Brzy se totiž znovu provdá a čtenář se postupně dozvídá, že prvního muže ve skutečnosti otrávila jedem. Na dubu, co vyrostl na jeho hrobě se pak usadí holoubek, který neustále žalostně vrká. To vrkání v ní probouzí vzpomínku na zločin a mění se v hlas svědomí, od kterého není úniku. Žena se snaží žít dál, ale vina ji rozleptává zevnitř. Nakonec to nevydrží a sama se utopí se a je pohřbena bez řádného hrobu na křižovatce polních cest a na tělo jí hodí obrovský těžký kámen (což se dělalo sebevrahům, aby nemohli vstát).
Holoubek je téměř zhmotněná vina.
Pointa: člověk může utéct před lidmi, ale ne před vlastním svědomím.
8. Záhořovo lože
Mladý poutník putuje na západ směrem k peklu. Není to obyčejný cestovatel: říká, že je „zatracenec“, protože ho jeho otec ještě před narozením upsal ďáblu pro pozemské zboží, a on jde do pekla získat zpět krvavý úpis. V lese ho přepadne loupežník a vrah Záhoř, který má na holi vruby za zabité lidi. Když ale slyší, že poutník jde do pekla, nechá ho žít pod podmínkou, že se pak vrátí a poví mu, co tam viděl. Po roce se poutník skutečně vrací a vypráví, co v pekle zažil: přinutil znamením kříže Satana, aby ďáblu, který ten klam způsobil, poručil vrátit krvavý zápis. Ďábel se vzpírá, a tak je mučen různými pekelnými tresty. Teprve když Satan vykřikne, že má být uvržen do „lože Záhořova“, ďábel se vyděsí natolik, že zápis hned vrátí. Záhoře ta představa úplně zlomí, padne na kolena a prosí poutníka o radu. Poutník zarazí jeho kyj, který je z kmene jabloně, do skály a přikáže mu, aby tam bez přestání klečel, litoval a prosil Boha o smilování. Záhoř tak činí devadesát let. Když se poutník vrací už jako starý biskup, z kyje vyrostla jabloň s rajskými plody a ze Záhoře zbyl téměř jen pařez vrostlý do země. Biskup mu oznámí odpuštění, oba zemřou a jejich duše odletí do nebe jako dvě bílé holubice.
Pointa: i velký hříšník může dojít vykoupení, pokud opravdu lituje a vytrvá v pokání.
9. Vodník
Dcera se chystá k jezeru a matka z toho má zlou předtuchu. Varuje ji, ale dcera ji neposlechne. Když jde k vodě vyprat prádlo, vodník ji stáhne pod hladinu. Dívka se stane jeho ženou a narodí se jim dítě. Přesto se jí stýská po matce a po lidském světě. Vodník jí nakonec dovolí navštívit domov, ale dává jí přesné podmínky: nesmí nikoho obejmout, musí se vrátit před klekáním a dítě musí nechat u něj jako záruku. Dcera však po návratu matku obejme a zůstane doma. Když vodník večer přichází a volá ji zpět, matka dveře neotevře a naštvanému Vodníkovi, který klepe na dveře, poručí, aby dítě přinesl na práh. Vodník pak v zuřivosti zabije jejich dítě a jeho rozsekané tělíčko zanechá přede dveřmi.
Střetnou se tu dva neslučitelné světy: lidský, rodinný, mateřský a pak nadpřirozený, vodní, démonický. Obě strany jednají podle své logiky a nejvíc na to doplatí dítě.
Pointa: porušení slibu a střet lidského a nadpřirozeného řádu vedou k tragédii.
10. Vrba
Žena přes den žije jako obyčejná manželka a matka, ale v noci se děje něco podivného: její duše přebývá ve vrbě, zatímco její tělo doma zůstává bezvládné. Manžel tomu nerozumí, začne být podezíravý a obrátí se na kořenářku, která mu odhalí pravdu. Místo aby tajemství přijal, aby měl ženu jen pro sebe, vrbu pokácí. Tím ale zabije i svou ženu, protože vrba a její život jsou propojené. Tragédie tím nekončí: z vrbového dřeva pak vyrobí předměty pro jejich dítě, takže smrt matky dál podivně přetrvává v rodinném prostoru. Vrbu je dobré chápat jako obraz tajemného pouta člověka s přírodou a s něčím, co nelze vlastnit ani racionálně ovládnout. Mužova snaha „vyřešit“ nepochopitelné násilím vede jen ke zničení.
Pointa: násilná snaha ovládnout to, čemu člověk nerozumí, přináší zkázu.
11. Lilie - AŽ OD DRUHÉHO VYDÁNÍ!!! NEZRCADLÍ SE!!
Mladá panna umírá velmi brzy a před smrtí si přeje, aby nebyla pohřbena na hřbitově mezi nářkem a lidským žalem, ale v lese, kde by bylo ticho, ptáci a příroda. Na jejím hrobě skutečně vyroste krásná lilie. Král ji při lovu uvidí a nechá přenést do své zahrady. Postupně se ukáže, že lilie není obyčejná květina: v noci se proměňuje v ženu. Král se do ní zamiluje, vezme si ji a narodí se jim dítě. Žena ho ale varuje, že je bytost noční a křehká, která nemůže být vystavena slunci. Když král musí odjet, svěří ji ochraně své matky. Ta však novou snachu nepřijme, nechá ji vystavit světlu a tím ji zahubí. Spolu s ní umírá i dítě. Král po návratu všechno nachází zničené a svou matku prokleje.
Pointa: křehké štěstí založené na překročení hranice mezi světy může snadno zničit cizí zásah a nepochopení; zlá tchyně, reinkarnace
12. Dceřina kletba
Prudký rozhovor mezi matkou a dcerou. Matka se ptá, proč je dcera tak smutná, a dcera se postupně přizná k tomu nejhoršímu: porodila nemanželské dítě a ve strachu z hanby ho zabila. Sama dítě zdrobněle nazývá „holoubátko“. Dcera ví, že ji čeká poprava, a v zoufalství proklíná nejen svůdce, ale i vlastní matku - protože ji dávala moc volného prostoru. Dcera necítí vinu jen jako osobní selhání, ale i jako důsledek toho, že ji nikdo dostatečně nevedl a nechránil.
Pointa: tragédie je výsledkem osobní viny i selhání rodinného zázemí.
13. Věštkyně
Závěrečná skladba už není rodinná balada v úzkém smyslu, ale široce rozkročené proroctví o osudu českého národa. Objevují se tu motivy Libuše, Přemysla, svatého Václava a dalších národních postav a symbolů. Básnický hlas se dívá přes jednotlivé lidské tragédie k dějinám jako celku a snaží se zachytit, že i národ prochází utrpením, ohrožením a zkouškami podobně jako postavy předchozích balad. Na rozdíl od nich ale závěr nepůsobí bezvýchodně. Po všem strachu, vině a smrti přichází alespoň náznak naděje, že národní společenství může přežít a obnovit se. Proto se Věštkyně často chápe jako závěrečný rámec celé sbírky: po soukromých tragédiích se perspektiva rozšíří na osud celého národa.
Pointa: i přes utrpení a zkoušky trvá naděje pro budoucnost národa.
Postavy (obecně)
- často vystupují typické postavy:
- matka
- dítě
- mladá dívka
- ženich
- otec
- časté jsou i nadpřirozené bytosti:
- vodník
- polednice
- mrtvý milý
- některé postavy fungují jako zosobnění:
- viny
- svědomí
- trestu
- vyšší spravedlnosti
Jazykové a kompoziční prostředky
baladická gradace
stručný úvod → napětí → tragická pointa
lidová stylizace
jednoduchý, úderný jazyk, blízkost lidové písni
opakování, refrény, paralelismy
zvyšují naléhavost a melodičnost
symbolika
voda, les, hřbitov, květiny, zvony, ptáci, noc
kontrasty
domov × divočina, den × noc, život × smrt, vina × čistota
nadpřirozeno
není samoúčelné, ale často zhmotňuje vinu, strach, svědomí nebo vyšší spravedlnost
veršovaná forma
pravidelný rytmus, rým, písňovost a zvuková působivost
Mini poznávačka úryvků
- matka hrozí dítěti Polednicí → Polednice
- rybník / jezero, vodník, dítě pod vodou → Vodník
- noc, hřbitov, mrtvý ženich vede dívku → Svatební košile
- skála, Velký pátek, poklad, dítě uvnitř → Poklad
- kolovrat odhaluje vraždu dívky → Zlatý kolovrat
- holoubek jako hlas svědomí → Holoubek
- peklo a kající se vrah → Záhořovo lože
Mini-tahák k ústní
- Erben = vina, trest, osud, rodina, nadpřirozeno
- v Kytici často vystupuje vztah matka – dítě
- nadpřirozeno není jen pro efekt, ale jako nástroj spravedlnosti, strachu nebo svědomí
- sbírka bývá chápána jako promyšlený celek, ne jen jako náhodný soubor básní
- důležitá je lidová stylizace, baladická zkratka a silná tragická pointa
Autor, historický kontext
- národní obrození (od konce 18. do poloviny 19. století)
- důraz na:
- český jazyk
- lidovou tradici
- národní kulturu
- Erben navazuje na lidovou slovesnost, pověsti a písně
- jeho poetika je blízká romantismu, ale zároveň staví na mravním řádu a folklorním základu
- Kytice patří k nejvýznamnějším dílům české poezie 19. století
Podobní autoři
- Božena Němcová – lidová tradice, pohádky, národní prostředí
- Karel Hynek Mácha – romantismus, osudovost, vina a trest
- Jan Neruda – pozdější období, ale podobný zájem o české prostředí a člověka
- František Ladislav Čelakovský – folklor, lidová slovesnost, národní tradice