13/20: V. Dyk - Krysař 💦

Druh a žánr

• Literární druh: epika
• Žánr: novela, zároveň próza s výraznými prvky symbolismu, novoromantismu, alegorie a místy i baladické osudovosti
• Forma: próza
• Vyprávění: er-forma
• Děj je poměrně přímočarý, ale důraz je hlavně na atmosféře, symbolech, osudovosti a proměně významu píšťaly od nástroje proti krysám k nástroji zkázy lidí

Autor a literárněhistorický kontext

• Viktor Dyk (1877–1931) byl český básník, prozaik, dramatik, publicista a politik;
• patří k české moderně, bývá spojován s generací anarchistických buřičů
• Krysař nejprve vycházel v letech 1911–1912 v časopise Lumír pod názvem Pravdivý příběh, knižně pod názvem Krysař vyšel poprvé roku 1915
• Dyk vyšel ze staré německé pověsti o krysaři z Hamelnu/Hammelnu, ale proměnil ji v symbolický příběh o zradě, davu, vině, pokušení a touze uniknout z porušeného světa
• Další známá díla: Milá sedmi loupežníků, Zmoudření Dona Quijota, Devátá vlna

Téma a motivy

• Téma: střet výjimečného jednotlivce s malou, sobeckou a pokřivenou společností; zrada a následná pomsta; davová manipulace; bolestná láska a touha po jiném, čistším světě.
• Hlavní motivy:
  • píšťala = moc, svod, umění, ale i zkáza
  • krysy = rozklad, špína, morální hniloba
  • smlouva a odměna = střet slova a vypočítavosti
  • Agnes = láska, vina, bezvýchodnost
  • Sedmihradsko = sen o lepším světě, útěk, iluze i posmrtná naděje
  • řeka = očista i smrt
  • propast na Koppelu = hranice mezi realitou a snem, zkáza, možná „brána jinam“
  • dítě = nevinnost a poslední vazba k životu

Časoprostor

• Děj se odehrává v hansovním městě Hammeln. V textu vystupují hlavně městské ulice, dům Agnes, hostinec U Žíznivého člověka, okolí řeky a hora Koppel
• Čas je neurčitý, stylizovaný, připomíná středověkou nebo raně novověkou legendu

---

O knize / děj

Do města Hammeln přichází tajemný, bezejmenný Krysař. Už na začátku se setká s Agnes, která ho zaujme a která se zároveň zajímá o jeho zvláštní píšťalu. Krysař jí vysvětluje, že na ni obvykle hraje jen tlumeně, aby za ním šly krysy. Naznačí ale i něco mnohem děsivějšího: kdyby na ni zapískal naplno, nešly by za ním jen krysy. Tohle je strašně důležité, protože je to vlastně předzvěst celého konce.

Krysař přijel do Hammelnu za prací. Město je zamořené krysami, a tak se s městem dohodne, že je vyvede pryč. Odměna je stanovena na sto rýnských. Krysař svou práci opravdu splní: zahraje na píšťalu, krysy vycházejí ze skrýší, jdou za ním jako omámené a skončí ve vodě. Město je vyčištěno, jenže s tím, jak krysy zmizí, začne se měšťanům slíbená částka zdát nepřiměřená. Dokud máš problém, zaplatíš cokoli. Jakmile je po něm, začneš filozofovat o smluvních podmínkách.

Když si Krysař přijde pro zaplacení, narazí na konšely Gottlieba Frosche a Bonifáce Strumma. Ti se z povinnosti vykroutí právnickými vytáčkami: zpochybní platnost smlouvy, jeho totožnost a dokonce i to, že při dohodě nepadla formule „K tomu mi dopomáhej bůh“. Nabízejí mu všelijaké náhradní kompromisy, ale ve skutečnosti mu nechtějí poctivě zaplatit. Krysař se cítí nejen okradený, ale hlavně ponížený a poznává skutečný charakter města.

Do toho se rozvíjí milostná linie. Agnes má sice milence Kristiána, ale ke Krysaři ji silně přitahuje něco hlubšího a osudovějšího. Krysař se k ní připoutá tak, jak se k nikomu předtím nepřipoutal. Dokonce s ní stráví noc a poprvé v životě začíná být člověkem, který by mohl někde zůstat, ne jen věčně táhnout dál. Jenže ráno se ukáže Kristián, měšťák, pohodlný, přízemní a dost omezený. Krysař v něm cítí protivníka i symbol všeho malého a měšťáckého, co v Hammelnu nesnáší.

Později je Krysař přitažen do hostince U Žíznivého člověka, kde se setká s tajemným cizincem, magistrem Faustem z Wittenberka. Faustus tu funguje jako motiv démonického pokušení. Ukazuje Krysaři různé iluze a naznačuje mu, že by se svou píšťalou mohl vládnout životu i smrti. Krysař ale jeho kouzlům nevěří a nenechá se jimi přímo získat. Faustus zosobňuje pokušení, moc a démonickou stránku příběhu.

Pak přichází klíčový zlom. Agnes se Krysaři přizná, že čeká dítě s Kristiánem a zoufale křičí, že jeho dítě nechce. Tohle je nejdůležitější tragický okamžik celé novely. Krysař si uvědomí, že vztah k Agnes ho změnil, připoutal, oslabil i zlidštil, ale zároveň že tahle láska nemůže mít normální východisko. Není to jen milostné zklamání, je to úplný rozpad poslední naděje, že by jeho život mohl být jiný.

Agnes se potom obrací k pohádce o zemi sedmihradské, k vysněnému místu bez bolesti, viny a zrady. Řekne, že jde na Koppel, ale následující kapitola pak líčí postavu, která přichází k řece a vrhá se do hluboké vody. Její matka ji pak zoufale hledá, obíhá město i Kristiána a nakonec se z žalu psychicky zhroutí.

Krysař od Agnesiny matky nakonec pochopí, že Agnes „odešla do země sedmihradské“, tedy že je mrtvá. Tehdy v něm definitivně praskne poslední pouto k Hammelnu. Sáhne po píšťale a tentokrát na ni nezahraje tlumeně pro krysy, ale naplno pro lidi. Zvuk je mocný, hypnotický, strhující. Lidé z města přerušují práci, opouštějí domy, milence, peníze, obchody i své malé starosti a jdou za ním. Nejdou jen ze strachu. Jdou i proto, že v nich píšťala probouzí jejich skryté touhy, sny, viny a bolest.

Průvod vystoupá na horu Koppel. Krysařova píseň už není jen pomstou. Postupně se mění v cosi většího a temnějšího, skoro v očistu i svod k útěku ze světa. Lidé věří, že za propastí je Sedmihradsko, země bez hříchu, bolesti a zrady. Jeden po druhém v propasti mizí. Nakonec nad ní osamí i sám Krysař, pustí píšťalu a odchází také. Dyk dodává důležitou větu: není jisté, zda vůbec došli do země sedmihradské. To znamená, že konec není žádná jistá spása, spíš otevřená a děsivá symbolická pointa.

Jediný, kdo se úplně neztratí, je Sepp Jörgen, pomalý a vysmívaný rybář. Když se vrátí do prázdného města, najde opuštěné nemluvně. Na chvíli ho zvuk píšťaly také táhne ke Koppelu, ale pláč dítěte přehluší volání propasti. Jörgen se otočí a odchází hledat ženu, která by dítě nakrmila (matku dítěte). Ten závěr je důležitý: nevinnost a základní lidská potřeba života zvítězí nad svodem smrti a davové iluze.

---

Charakteristika postav

• Krysař – bezejmenný cizinec, samotář, tulák, hrdý a výjimečný člověk. Má obrovskou moc, ale dlouho ji drží na uzdě. Vztah k Agnes ho poprvé v životě lidsky připoutá. Po její smrti se z něj stává vykonavatel zkázy. Není to jen „padouch“, spíš tragická, osudová postava. Charakterem připomíná Zaklínače.
• Agnes – mladá dívka, přitažlivá, citlivá, ale vnitřně rozpolcená. Není to úplně „čistý anděl“, spíš tragická postava mezi touhou, vinou a bezvýchodností. Její osud je hlavní spouštěč katastrofy.
• Kristián – Agnesin milenec, povrchní měšťák, spíš pohodlný a přízemní než nějak démonický svůdník. Představuje obyčejnou malost a vypočítavost městského světa.
• Gottlieb Frosch a Bonifác Strumm – konšelé, kteří zosobňují malost, obchodnické myšlení a falešnou důstojnost. Právě jejich podvod se smlouvou ukazuje morální úpadek Hammelnu.
• Sepp Jörgen – chudý, prostý, pomalý rybář, kterému se ostatní smějí. Usazený. Má ptáka – drozda. Právě jeho „nepřizpůsobenost“ a jednoduchost ho nakonec zachrání. Na konci je nositelem zbytku lidskosti.
• Agnesina matka – tichá, zlomená žena; po zmizení dcery se zhroutí do šílenství. Její výrok o „zemi sedmihradské“ definitivně rozběhne závěr.
• Magister Faustus z Wittenberka – tajemná, démonická figura pokušení a moci. Není hybatelem děje v realistickém smyslu, ale posiluje symbolickou a osudovou rovinu příběhu.

Kompozice a jazykové prostředky

• Děj je v zásadě chronologický, členěný do krátkých kapitol, ale velmi důležitá je symbolická stavba a postupná gradace od zakázky přes milostnou tragédii až k zániku města.
• Jazyk je poetický, archaizující a stylizovaný. Časté jsou opakování, krátké rytmizované věty, řečnické otázky, symboly, personifikace a obrazná pojmenování. Díky tomu próza působí skoro jako báseň v próze nebo legenda.
• Typický je kontrast: malý měšťácký svět Hammelnu proti velkým slovům, velké bolesti a velké touze po „jiném světě“.

Mini-tahák k ústnímu

• Krysař přijde do Hammelnu, seznámí se s Agnes a vyžene krysy.
• Konšelé Frosch a Strumm mu odmítnou zaplatit, protože jsou malí a vyčůraní.
• Agnes má vztah s Kristiánem a čeká jeho dítě, což Krysaře zlomí.
• Agnes se utopí v řece, její matka se zblázní.
• Krysař zahraje naplno na píšťalu, lidé ho následují na Koppel a mizí v propasti.
• Do propasti odejde i sám Krysař.
• Sepp Jörgen a opuštěné dítě představují závěrečný zbytek života a nevinnosti.

Co říct u zkoušení, aby to znělo, že to fakt znáš

Nejdůležitější je nevylíčit Krysaře jen jako příběh o pomstě za nezaplacenou práci. To by bylo až podezřele líné. Lepší je říct, že Dyk z legendy udělal symbolický příběh o malosti společnosti, o manipulovatelnosti davu a o touze uniknout ze zkaženého světa. Krysař nejdřív ovládá jen krysy, ale na konci zjistíme, že stejným způsobem lze vést i lidi, protože i oni slyší na vlastní slabosti, sny a bolesti. Tragédie Agnes pak není vedlejší romantická vložka, ale hlavní moment, který z osobní bolesti udělá katastrofu celého města.

Podobní autoři (téma, období):

• Karel Hlaváček – česká moderna, symbolismus, dekadence, tísnivá atmosféra, hudebnost, motiv smrti
• Otokar Březina – symbolismus, filozofická a obrazná literatura, duchovní přesah, práce se symbolem
• Fráňa Šrámek / S. K. Neumann / František Gellner / Karel Toman – generačně blízký okruh buřičů, i když stylově jsou jiní než Dyk